Dneska ráno konečně trochu mrzlo a počasí začínalo připomínat takovou tu pěknou zimu – ojíněné stromy, modrá obloha, sluníčko a mráz. Čili ideální stav na kafe, velkou konvici čaje a psaní blogu.

Jak jste nejspíš zaregistrovali, minulou sobotu jsme uspořádali sedmý ročník Dobročinného CooBoo knižního bazaru, kde jste si mohli pořídit jak originální, tak české knihy nejen z naší produkce – a kam jste samozřejmě mohli knihy i věnovat. Když jsem ráno dorazil na místo, byla ve mně malá dušička, jestli si po roční pauze najdete na bazar cestu, ale v deset hodin, kdy jsem otevřel dveře Kavárny Alibi, se táhla dlouhatánská fronta až k rohu bloku a do kavárny jste se málem nevešli. A musím říct, že jste k bazaru přistoupili opravdu zodpovědně, protože většina z vás si domů odnášela hromady knih (a často jim s nimi pomáhali kamarádi nebo kamarádky). A podařilo se vybrat rekordní částku. Přihodili jsme něco i za CooBoo, aby se pěkně zaokrouhlila na rovných 16 000 korun, které pošleme na dětský hospic Dům pro Julii. Takže díky všem, kteří jste přišli, nakupovali nebo věnovali. A doufáme, že se s vámi uvidíme zase příští rok na osmém ročníku.

Ale samozřejmě nezapomínáme ani připravovat další knihy – já právě čtu Můj první tanec, což je další kniha Nicoly Yoon (vydali jsme například Slunce je také hvězda, to je naprosto skvělá kniha, kterou musím všem doporučit a která byla i zfilmovaná – mimochodem, četli jste ji a viděli jste film? A co vám přišlo lepší?). Autorka opět ukázala, že umí napsat neuvěřitelně čtivý, dojemný (ano, i já jsem na konci uronil slzu) a nesentimentální příběh.

Evie je v posledním ročníku střední školy, chystá se na maturitu a studium na NYU, schází se s kamarády, ale do toho se snaží vzpamatovat z rozvodu svých rodičů a absolutně nechápe, jak její máma i mladší sestra mohou být tak klidné a nebýt na tátu, který si našel jinou ženu a opustil je, nevýslovně naštvané. A aby toho nebylo málo, Evie jednoho dne začne mít vidiny – když uvidí líbající se pár, spatří jejich seznámení, nejdůležitější chvíle jejich vztahu, ale především to, jak se rozejdou. A tak je to u všech párů. A tyhle zvláštní schopnosti a osud jejích rodičů ji utvrdí v přesvědčení, že láska a vztahy skončí vždycky špatně a že se nikdy nesmí zamilovat.

Nicméně jak to tak bývá, jednou vyrazí do tanečního studia, kde si ji vezme do parády tanečnice Fifi (ano, vážně jsem si to nevymyslel) a postupně ji začne učit základy společenských tanců – a k tomu jí přidělí tanečního partnera X (a ano, vážně si tak říká, i když se jmenuje Xavier). A ten je samozřejmě neuvěřitelně otravný… a přitažlivý. A aby toho nebylo málo, majitelé tanečního studia oba přimějí, aby se přihlásili na amatérskou taneční soutěž (no, prostě studio nemá příliš zákazníků a tímto se chce zviditelnit). Takže pak to chvíli vypadá klasicky – Evie a X trénují, popichují se, seznamují se čím dál víc, člověk by řekl, že to směřuje k happyendu… Jenže to by nesměla být Nicola Yoon. Víc už spoilerovat nebudu, prostě si knihu přečtěte. A jestli na konci nebudete dojatí, tak jste mrtví uvnitř ještě víc než já. 😉

A abych nezapomněl, všichni ostatní samozřejmě také pilně čtou, Iveta dodělává korekturu To není můj problém, Katka se pustila do Monarchů (druhý díl Vran) a Adéla je Rudá tygřice (což je pokračování Dědictví krve).

Mějte se krásně, užijte si víkend a hodně čtěte!

Michal