Nazdárek vespolek! Hlavní knižní sezona je v plném proudu, nové knížky se valí jedna za druhou, tak doufám, že všichni pravidelně odcházíte z knihkupectví s kupičkou, aby bylo co číst – protože co taky v tomhle hnusu, co se vydává za počasí, dělat, žejo! (Ne, beru zpátky. Babí léto minulý týden jsem si fakt užila, jo, abych se zase jen nerouhala. Jen teď ty ranní tři stupně nad nulou mě trápí. Fňuk.)

Nám se pomalu a útěšně plní polička s novinkami v kanceláři a my si hrdě očucháváme a osaháváme nové přírůstky, hrdí knižní rodičové, žejo. A mně už snad do rukou brzo dorazí hned dva nové kousky, aktuálně nejvíc čekám na stíny a na víly. Protože málokdy při tvorbě knížek používám celý jejich název, když se o nich bavím, spíš si vždycky v CooBoo vymyslíme nějakou krycí přezdívku (některé jsou bohužel nepublikovatelné).

Takže stíny. Stíny jsou prosím Kniha noci od Holly Black, její první kousek pro dospělé čtenáře, který se ale za mě pořád čte dost youngadultově na to, aby to bavilo všechny fanoušky téhle vílí královny (máváme Krutému princi). Na druhou stranu mě to tedy bavilo o dost víc než všechny víly, protože vílími dvory a intrikami už začínám být trošku přesycená (což se vysvětlí hned v dalších odstavcích, vyčkávejte :D). Kniha noci se odehrává ve světě, co je vlastně dost podobný jako ten náš – až na to, že někteří lidé dokážou ovládat svoje stíny a s jejich pomocí dělat ledasco. Krást, měnit jejich podobu, měnit svou povahu, ale třeba taky zabíjet. Není to prostě úplná legrace, tohle stínaření. Naše hlavní hrdinka Charlie se v tomhle stínovém podsvětí, kde se krade a kupčí a kdesi cosi, pohybovala jako ryba ve vodě, ale teď se z něj snaží vymanit, pracovat pěkně poctivě v baru, poklidně žít se svým klukem a dostat svou sestru na vysokou. Jenže podsvětí se málokdy poklidně vzdá něčeho, co mu patří, a tak se Charlie pořád lepí na paty. Spolu s mrtvolami a nevysvětlitelným násilím, které někdo páchá po celém městě… Jestli slyšíte na pojem „dark academia“ (česky tomu pořád tuším nijak neříkáme? Nebo jo?), tak ať vám Kniha noci určitě neuteče. Holly Black si tam podle mě rozhodila udičky na další díl a já jsem dost zvědavá, co a jak!

No a pak víly, žejo. Víly jsou věčné a nejspíš je budeme vydávat navěky, ostatně mně letos ještě vyjdou jedny, o tom vám povím zas příště. Ale teď už se z tiskárny pomalu sune Divoká říše, což jsou přece jenom víly zase trochu jinak. Protože k obvyklým intrikám a bojům fae vs. lidstvo tu přibývá taky dystopická stránka věci, a to já dost můžu. Příběh Brexley se totiž odehrává v Budapešti, rozvrácené a zchudlé a poničené od dob, kdy bariéra mezi světem víl a světem lidí padla. Zbytky smrtelníků se schovávají v bývalé budově parlamentu, poslední baště lidstva v hlavním městě. Všude kolem se rozprostírá Divoká říše, chudinská čtvrť plná pochybných podniků, hladovění a nemocí. A na protějším břehu se skví vzkvétající území fae, kteří se tam chopili vlády. Brexley je holka z vyšších vrstev, má se jako v bavlnce – ale zlatá klícka jí moc nevoní. A tak v noci přepadává vlaky a skáče do špinavého Dunaje… až ji jednou fae chytí. A strčí ji do nejobávanějšího vězení, takzvaného Domu smrti, odkud se nikdy nikdo nedostal živý. No a koho tam Brexley nepotká? Živoucí legendu, víc mýtus než skutečnost, ultimátního bad boye a svalouše Warwicka Farkase. A taky jí jde o krk, jen tak mimochodem… Tohle je fakt velká směs všeho možného – trochu Maasová a Blacková a víly v nejlepší formě i peprnosti, trochu Kristoff a jeho vražděníčko a krvavé kuch kuch, trochu Hunger Games a aréna, kde musí člověk zuby nehty přežít… A vůbec si netroufám hádat, co bude v dalších dílech. Jestli hraje tohle na vaši notu, rozhodně Divokou říši nesmíte minout – možná to není největší literární dílo moderní doby, ale je to zatraceně čtivá záležitost.

Ptáte se, co v redakci aktuálně chystáme? No, Michal nám frnknul do Frankfurtu, kde se poohlíží po tom nejzajímavějším, co by pro vás mohl ulovit na příští rok. Adéla právě dostala do ruky korekturu Nezapomeň na mě, takové jakoby heavy contemporary, o kterém vám už psala Ivet. Ta zase právě dolaďuje poslední detaily nejnovějšího Deníku malého poseroutky (pokud máte mladší sourozence, zbystřete), a pak už na ni čeká původní česká novinka… víte co, nechám to na ní, aby vám to někdy příště prozradila. Já jsem právě doredigovala boží asijskou pohádkovost The Girl Who Fell Beneath the Sea, kde se pořád nemůžeme rozhodnout o názvu – ale obálku to bude mít famózně podmořskou. Tak se mějte a dejte vědět, které podzimní novinky vás zatím nadchly nejvíc a na co se ještě těšíte.

Katka