Povím vám, že sednout si takhle v pátek ráno k prázdné stránce s tím, že mám psát blog, když se v poslední době v naší redakci udály tak nesmírné veletoče, není jen tak. Ještě jsem ani neusušila kapesník, jak jsem byla nakřivo z toho, že se půlka z nás vydala jiným směrem (mávám Katce i jejím novým starostem a doufám, že jí budou dělat ještě větší radost než knihy se zlatou ražbou POD přebalem, mapou na předsádkách a barevnou ořízkou k tomu, a mávám i Michalovi a jeho dospělejším knihám a přeju mu, aby si při práci mohl konečně naplno… otevřít okno, i když je venku třicet sedm pod nulou, a ne, vůbec nejsem dojatá), a už naprosto zběsile jásám, protože se k nám do redakce vrátily známé tváře. Nicméně nebudu předbíhat, protože se samy uvedou v některém z příštích blogů. 😊 Zatím budeme dělat tajemný hrad v Karpatech…

Po dovolené si na mě samozřejmě ještě počíhala korekturka jedné z posledních knih, které připravujeme na letošní kalendářní rok, a tou je Dotek temnoty od Scarlett St. Clair. Po zveřejnění druhé poloviny letošního edičáku jsme na ni zaznamenali spoustu nadšených reakcí, což mě velice těší. A taky bych řekla, že si je tahle romantická fantasy s prvky vypůjčenými z řecké mytologie rozhodně zaslouží, protože příběh je to víc než strhující. 😊

Podíváme se do Nových Athén, kde Persefona, bohyně jara, studuje žurnalistiku a vydává se přitom za obyčejnou smrtelnici. Ptáte se proč? No, nemá to v životě úplně jednoduché – její matka Demeter dohlíží na každý její krok – „aby se jí náhodou něco nestalo“, protože Persefona je sice božského původu, ale místo aby rostliny v její přítomnosti bujely, tak při doteku jejích rukou usychají. Zdá se, že božská moc se jí obloukem vyhnula, ale po mnoha letech v matčině zlaté kleci se rozhodla, že si najde jiné věci, ve kterých zazáří – a zdá se, že vydat se na dráhu investigativní novinářky byl krok správným směrem. Podařilo se jí dostat se na stáž do prestižního Novoathénského deníku, kde by ráda pracovala i za půl roku, až odpromuje na univerzitě.

Získat takové místo je rozhodně důvodem k oslavě a její nejlepší kamarádce Lexe se zrovna podařilo dostat na seznam hostů do exkluzivního klubu Nikdynoc, o kterém se proslýchá, že ho provozuje sám bůh podsvětí Hádes, a dokonce v něm uzavírá nechvalně proslulé sázky se smrtelníky, které končí… no, tak různě. Persefoně se sice do takového podniku pranic nechce, ale nakonec se nechá přemluvit – a tenhle večer jí úplně změní život. Co čert nechtěl… tedy, omluvte mě, co Moiry, které řídí osudy bohů a smrtelníků, nechtěly – Persefona v klubu natrefí na samotného Háda. Sice má vůči němu a jeho chování obrovské výhrady, ale nedokáže si pomoct a je jím také zcela fascinována. Dokonce tak moc, že se s ním pustí do hazardní hry, prohraje a Hádes od ní požaduje nemožné. Musí v podsvětí stvořit život (což jí opravdu nikdy nešlo), nebo navždy přijde o svou svobodu. Prekérka! O to víc, že jí matka důrazně nakázala, že se od všech bohů má držet dál, od Háda zejména. To pro ni však opravdu není snadné…

Tenhle příběh bych bez mrknutí oka určitě doporučila všem, kteří hltají knihy Sarah J. Maasové nebo Stacey Marie Brown (která už brzo dorazí do Prahy na Humbookfest, uáááá!). Do češtiny ho přeložila Tereza Škařupová a těšit se na něj můžete letos v listopadu.

Mějte se krásně, užívejte podzimu a čtěte!

Adéla