Čauky mňauky kubulíni, pokud jste měli obavy, jestli vůbec vylezu z Tiché hory aka svého zasmrádlého překladatelského koutečku, kde jsem se už docela dlouho po večerech schovávala s Miou Corverovou a jejími kumpány, a nic nedbala prosebných psích očí, abych šla na procházku, špinavých oken, abych je umyla a vnesla do svého života nějaké to světlo a podobně...

… abyste tomu rozuměli, tak já jsem asi fakt divná, protože při velikém pracovním nasazení se už vždycky strašně moc těším, až zas bez výčitek budu moct v klídečku skládat vyprané prádlo nebo vařit něco dobrého a nebudu přitom muset myslet na tu strašně skvělou zápletku pokračování Nikdynoci  ze které vám prozradím akorát tak to, že byste už teď měli být napnutí jako kšandy, poněvadž Boží hrob je prostě pecka.

… tak bych vám chtěla říct, že jsem vylezla a jsem zpátky mezi běžnými smrtelníky i mezi dalšími knižními hrdiny. Tento týden to pro mě byly zejména Isabelle, Octavia a Ella z Nevlastní sestry. Jedná se o retelling klasického příběhu o Popelce od Jennifer Donnelyové. S retellingy je to těžké. Poslední dobou mám pocit, že jich je jako hub po dešti (nehledě na to, že když se nad tím zamyslíte, každá kniha je do jisté míry retelling jiného příběhu – nebo jiných příběhů, bylo to tak vždycky, od počátku psané literatury a předtím určitě taky, jenom o tom dnes nemáme žádné důkazy). A těch fakt dobrých, které opravdu stojí za pozornost právě proto, že sice použijí nějaký námět, zápletku, motiv, který už všichni dobře známe, ale dají jí opravdu nový rozměr, tak těch je prostě málo. 

Naštěstí je tu právě Nevlastní sestra, která moc zajímavě staví klasickou Popelku na hlavu a věnuje se dvěma ošklivým nevlastním sestrám. V tradičním příběhu bývají příšerné a zlé a člověk s nimi nemá špetku soucitu, tady jsou ale jiné. Matka by je ráda dobře provdala (a nic jiného ji nezajímá), jenže jim způsobné chování dobře vychovaných dívek, které se neustále usmívají, jsou milé, zdvořilé, moc nepřemýšlí a neprovokují, moc nejde ani je to nebaví. Jedna z nich by se nejraději věnovala jen matematice a svým milovaným knihám, druhá zas ráda jezdí tryskem na koni, šermuje (i když jen s násadou od koštěte) a vůbec provádí ledasjaké dobrodružné… klukoviny. A kromě toho jsou ošklivé – a ošklivým holkám se nikdy nic neodpouští. Strašně mě bavilo sledovat, jak se vyvíjí Isabelle – co se stane z dívky, která je smířená se svým osudem ošklivky, která to nikam nedotáhne a která nikdy nebude moct dělat to, po čem její srdce touží, a bude ráda, když se provdá aspoň za někoho, a která si především myslí, že by všechno bylo lepší a jednodušší, kdyby byla krásná jako její nevlastní sestra Ella. Dál už vám nic prozrazovat nebudu – snad jen to, že jestli vás baví příběhy o ženách a dívkách, které v sobě naleznou odvahu vymanit se ze zajetých kolejí a jít si za svým, měli byste si v kalendáři zakroužkovat 16. září, kdy Nevlastní sestra vyjde.

Mějte se krásně, užijte si chladnějšího víkendu a čtěte!

Adéla

VÍKENDOVKA: Retelling jakého příběhu byste si rádi přečetli?