Nevím, jak se to stalo, ale včera mi bylo laskavě připomenuto, že do Vánoc zbývají už jen něco málo přes dva měsíce a že je tedy nejvyšší čas zařídit vše potřebné – jako třeba ozdobit stromek, hodit kapra do vany a promyslet vhodné dárky. Sice mi to přijde trochu předčasné, ale zdá se, že na víkend mám plány jasné. Nicméně jsem si řekl, že je taky ideální podzimní čas na nějakou pořádnou bichličku, protože co si budeme namlouvat, krátké knihy jsou skvělé a úžasné, ale někdy má člověk chuť se začíst do pořádně dlouhého příběhu a nemuset myslet na to, že za chvíli už skončí. A pokud byste chtěli pár tipů z CooBoo, tak za mě rozhodně nesmíte zapomenout na následující kousky.

Pokud chcete začít jen tak zvolna a postupně se propracovat k solidním špalkům se skvěle propracovaným dějem a s infarktovými konci, je pro vás naprosto ideální celý Skleněný trůn. Sarah J. Maasová totiž klame tělem, první díl je taková vcelku klasická (rozsahem) fantasy a druhý taky ještě nenaznačuje, že se brzy dočkáte osmisetstránkových bichliček. A ze stejného soudku je samozřejmě i druhá autorčina série Dvůr trnů a růží. Ovšem úplně něco jiného je série Půlměsíční město, tam hned první díl atakuje 800 stran, takže zábava na jedno dvě odpoledne zaručena. Ovšem abychom nezůstali jen u této autorky, Jay Kristoff se svou Říší upíra rozhodně nezůstává pozadu, krásných (a rovných) 800 stran poctivé upířiny a řezničiny, to si člověk prostě nesmí nechat ujít. Zahanbit se nedá ani s trilogií Akta Illuminae, když si ji dáte v boxu, je to něco málo přes 1900 stránek.

Za první díl Mýtonošů se rozhodně nemusí stydět ani Tracy Deonn, takže jestli máte chuť na urban fantasy odehrávající se v kampusu americké univerzity, s chutí do toho. A třeba na sérii Holubice a had je krásně vidět, jak se autorky a autoři pěkně rozepisují, aby se pak dostali ke třetímu dílu, zde konkrétně Bohové a monstra, který už si hodí i jako materiál ke stavbě zahradního domku. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na Alix E. Harrowovou a její knihu s kouzelným názvem Čarodějnice dřívější a budoucí. Pokud byste snad měli chuť na něco více pohádkového, je tady pro vás Křišťál času ze série Škola dobra a zla od Somana Chainaniho. A abychom neprodlévali jen u knih zahraničních autorů, temná fantasy Zloděj osudů Jana Urbana vám také na chvíli vystačí. 😉

Prostě jak je vidět, obliba knižních cihel roste a roste. A já osobně se tomu vůbec nedivím, protože mně po dočtení každé knihy nebo série přepadá taková zvláštní otupělost, kdy mým jediným přáním je vrátit se zpět do jejich světa a nemuset řešit nic jiného. A jak jste na tom vy? Máte raději bichle, nebo žiletky o pár stranách?

A abych nezapomněl, v redakci všichni pilně čtou, chystáme se na HumbookFest (pokud jste si ještě nekoupili lístky na 26. listopadu, tak neváhejte, mizí před očima), já oprašuju sako před knižním veletrhem v německém Frankfurtu a prostě se toho na podzim vždycky děje strašně moc.

Mějte se skvěle a hodně čtěte!!!

Michal