Článek z Pravidel pro holky
Chystám se znovu psát o Pravidlech pro holky. Jednak proto, že k tomu svádí ta trochu zimní obálka (musela jsem si dneska po ranní procházce se psem od nosu ulomit rampouch, aby mi nepřekážel při psaní… kam se podělo to jaro???), a hlavně proto, že jsme se rozhodli zveřejnit úryvek z knížky (což moc často neděláme).
Přinášíme vám článek nazvaný Pravidla pro holky, podle kterého se kniha jmenuje a který do školních novin napsala hlavní hrdinka Marin Lospatová.
PRAVIDLA PRO HOLKY
Marin Lospatová
Začalo to ještě dřív, než si vůbec pamatuješ: kromě toho, že se člověk naučí chodit nebo mluvit, se taky naučí pravidla pro to jak být holkou. Jsi princezna. Jsi tatínkova holčička. Jsi lechtivá? Obejmi ho. Ty jsi ale fešanda, žejo? Jsi hodná holčička.
Ty dávné dny si nepamatuješ, ale pamatuješ si tohle: pamatuješ si hodinu baletu, kdy ti v růžovém trikotu bylo moc vidět břicho a tví rodiče už šíleli ohledně nějaké budoucí poruchy příjmu potravy, a pak jsi zkoušela step, nebo fotbal, a co třeba hrát na nějaký hudební nástroj? Pamatuješ si „My jenom chceme, abys byla šťastná!“ a pamatuješ si, jak jsi řekla, že jsi šťastná, protože jsi věděla, že to je to, co chtějí slyšet. Jak dlouho už říkáš to, co ostatní chtějí slyšet?
Pak šel čas a HOLKY MŮŽOU DĚLAT VŠECHNO! Takže mluv nahlas, neslyším tě! Ale taky: co je to za způsoby, mladá dámo? Že tě ve škole otravuje nějaký kluk? Braň se! Že tě ve škole otravuje nějaký kluk? On se jenom snaží získat tvoji pozornost. Máš ráda třpytky, jednorožce a růžovou barvu? No, tak to je teď trapný. Můžu hrát tuhle hru s vámi? Promiň, holky nemůžou.
Plácni si na tvář trochu barvy, ohol si nohy. Nenos moc make-upu. Nenos moc krátké sukně. Nerozptyluj kluky přiléhavým oblečením, špagetovými ramínky nebo podkolenkami. Nerozptyluj kluky tím, že máš tělo. Nerozptyluj kluky.
Nebuď taková ta holka, co nejí pizzu. Ty si dáš taky milkshake? Fíha. Tys přibrala? Ne že zhubneš tak, až nebudeš mít žádný křivky. Ne že budeš mít takový křivky, abys přestala být hubená. Nezabírej moc místa. Jde tu jenom o tvoje zdraví.
Buď vtipná, ale nestrhávej na sebe pozornost. Buď chytrá, ale máš se ještě hodně co učit. Nebuď mouchy-snězte-si-mě, ale panebože, nebuď panovačná. Buď v pohodě. Chovej se jako kluk. Vlastně se nechovej jako kluk. Buď feministka. Podporuj sesterstvo. Počkej, ty jsi jakože lesba? Možná dej ale pusu holce, když se on dívá, to je sexy. Předstírej. Ani nemysli na to, že bys předstírala, to je hnusný.
Nebuď snadný cíl. Nerozdávej se zadarmo. Nebuď chladná. Neměj ho jen za kamaráda. Nechovej se zoufale. Nenech zajít věci příliš daleko. Neudržuj ho v mylném dojmu. Neobviňuj ho, že to zkoušel.
Nechoď v noci sama. Ale uklidni se! Netrap se tolik. Usměj se!
Pamatuj si, holka: teď je pro tebe ta nejlepší doba v dějinách lidstva!
Můžeš dělat všechno! Můžeš být kdokoli! Můžeš být, čím chceš!
Pokud budeš dodržovat pravidla.
Kdyby Pravidla pro holky byly klasická fantasy knížka, tak psaním toho článku by v životě hlavní hrdinky – princezny vybublaly všechny její pocity, kdy ji celé dětství nutily být hodná holka, vyšívat a myslet jedině na to, jak jednou najde vhodného nápadníka (nápověda: Celý život jí říkají „Sedávej, panenko, v koutě…“). A ona byla hodná holka, vyšívala pečlivě, pilně se učila a starším a moudřejším do ničeho nekecala… tak dlouho, až ji to trochu přestalo bavit. A tak se rozhodla, že místo vyšívání růžových růžiček a modrých pomněnek na sto čtyřicátý osmý kapesníček v řadě vyšije pro jednou křížkovým stehem sprosté slovo. Když ten sprostý kapesníček uviděl její nápadník, povídá jí: „Hele, milá zlatá, co to do tebe sakra vjelo? Do teď jsi byla taková hodná holka, tichá a nenápadná, ale teď nemám páru, co s tebou. To se na mladou dámu nesluší, takhle sprostě vyšívat! Uděláš mi ostudu!“ A princezna povídá: „Nas*at! Už mě ty kapesníčky nebaví a nebaví mě ani ty tvoje pitomý kecy, ani pindání tvejch přiblblejch kámošů. Mám tě po krk! Čus! Vypadni!“ A najednou si začne všímat, co všechno těm švarným udatníkům projde, zatímco holky to odnesou jenom proto, že jsou holky.
Rozhodne se vydat na velkolepou dobrodružnou výpravu, cestou naráží na různé netvory, kterým se musí postavit, někdy si připadá, jako by bojovala s větrnými mlýny, někdy netvorovi chrabře usekne mečem hlavu, ale ona mu hned naroste druhá. Potkává spoustu lidí, kteří jí tvrdí, že se úplně pomátla, ale taky spoustu nových kamarádek a kamarádů, se nimiž založí Společenstvo vyšívání sprostých slov křížkovým stehem a společně si povídají o všech možných druzích netvorů, které je třeba skolit, i když si někteří členové Společenstva dřív ani neuvědomovali, že vůbec existují. Na cestě ji vydatně duševně podporuje její (kouzelná) babička. Hrdinka o sobě celou dobu mocně pochybuje, a to především proto, že se ještě před začátkem výpravy setkala s jedním týpkem, který vypadal jako úžasný nápadník, ale nakonec se z něj vyklubal arcinetvor, ten neprohnanější z nejprohnanějších. Naštěstí jí dost pomáhá Společenstvo vyšívání sprostých slov křížkovým stehem, a tak hrdinka všechny netvory porazí, dost u toho zmoudří a uvědomí si, jak je důležité se nevzdávat. A pak si povzdychne, protože jí dojde, že tohle je vlastně dobrodružná výprava na celý život…
Úryvek z knížky i celý dnešní blog vás má samozřejmě v první řadě nalákat, abyste si Pravidla pro holky přečetli. 😊 Zdá se nicméně, že u vás tohle téma docela dost rezonuje (a to ani nemluvím o Pravidlech pro holky 2.0 aka Pravidlech pro starší holky, na základě kterých pak můžete slyšet otázky jako „Kdy už si najdeš pořádnou práci?“ a zejména velmi oblíbené „Kdy budeš mít děti?“, což vlastně nejsou Pravidla pro starší holky, ale Pravidla pro všechny lidi, co právě vylezli z vysoké nebo i střední školy), takže pro vás máme soutěž! Napište nám na Facebook (do komentářů pod příspěvkem s touto Víkendovkou), jaká domnělá pravidla vás v životě nejvíc rozčilují a proč, a my vybereme 3 výherce, kterým Pravidla pro holky pošleme. Čas na to máte do 12. 5.
Těšíme se na vaše odpovědi!
Krásný (snad už konečně fakt jarní) víkend!
Adéla