Milé čtenářky, milí čtenáři, jako už tradičně vám o prázdninách přinášíme nový ediční plán na druhou polovinu roku 2023. Opět je nabitý skvělými tituly a my se při jeho prohlížení už nemůžeme dočkat, až všechny ty knihy přečteme a připravíme je pro vás. A s těžkým srdcem pak vybíráme těch několik málo, které vám chceme představit už na tomto místě.

Dnes ráno se u nás v redakci opět strhla diskuze o globálním oteplování a o tom, jestli je, nebo není super, že už je zase počasí na ponožky a svetry, nebo tedy aspoň ráno bylo. Jako za mě nic moc, ale na druhou stranu zase o důvod víc se v deštivém počasí zavrtat do deky (nebo dvou) a přečíst si nějakou pěknou knížku.

Život je příběh v pohybu. Každý den ke svému příběhu něco přidáš, přepíšeš ho a nahlédneš ho z odlišného úhlu. Něco vymažeš. Vytrhneš stránky. A pak lituješ, že některé z nich nejdou vrátit zpátky. Den je příběh. Rok je příběh. Život je příběh. Ty jsi příběh.

Doufám, že si všichni užíváte echt letního počasí, ještě jste se neupekli a nespálili a máte dost času trávit poslední dny někde na koupališti, u rybníku, bazénu nebo u moře. Popravdě řečeno mě tohle počasí trochu trápí. Třeba zrovna včera. To jsem si tak vzal korekturu a začal pracovat venku na dece. Po minutě mi došlo, že jsem si zapomněl sluneční brýle, tak jsem si pro ně došel. Za chvíli jsem zase nutně potřeboval pití. Po dvaceti minutách jsem měl takový jemně divný pocit na zádech, asi jako když vám na ně někdo vysype žhavé uhlí – a jo, zapomněl jsem se namazat. Takže znova pro opalovací krém.

Chcete se ještě na chvíli vrátit k příběhu z knihy Jsme nevyhnutelní? Tak máme dárek přímo pro vás!

Nazdárek všem! Léto v plném proudu, dovolené v plném proudu, taky je kolem vás všechno chaos? Léto hrozně zbožňuju, ale zároveň taky netuším, kde mi hlava stojí, když se ty dny tak nějak roztříští, chvíli je někde pryč tenhle, chvíli onen, nikdo se nedá dohonit a všichni pracují tak nějak napůl a zároveň dvojnásobně. Já jsem právě přifrčela z jedné minidovolené a odjíždím hned zase na pár dnů do lesů na druhou, ale říkala jsem si, že vám tu v mezičase napíšu blogísek, abyste navzdory svátkům a volnu nestrádali. Protože pro nás je to léto, jak už víte, jedno fakt velké šílenství, kdy chystáme ty největší podzimní pecky.

Co se vám vybaví, když… No, předpokládám, že je úplně jedno, na co se vás dneska zeptám, protože se v tenhle den můžou vybavit akorát tak dvě slova: PRÁZDNINY nebo DOVOLENÁ.

Rtuť teploměru stoupá, venku je pěkný pařák, přežít se dá leda tak u bazénu a v práci svádíme boje o to, zda mít klimatizaci zapnutou, nebo vypnutou. Díky tomu, že Michal přichází do kanceláře jako první a s velkým předstihem, je místnost při příchodu ostatních dostatečně vychlazená, a tím pádem obyvatelná.

Když jsem se ráno podíval do kalendáře, uvědomil jsem si, že ty šťastnější z nás už za dva týdny čekají letní prázdniny (a ti úplně nejšťastnější už mají zkouškové, všechny testy a zkoušky dávno hotové a přibližně do konce září volno). No, nebudu vám nic nalhávat, docela jsem jim záviděl. Nicméně když nevyšel můj pokus vydávat se za studenta vysoké školy (kupodivu mě odhalili už u vrátnice a taktně mi naznačili, že pokud se rychle neotočím, zavolají příslušníky VB, či jak se jim dneska říká 😉), musel jsem se smířit s tím, že prostě vyrazím do práce a o dvouměsíčních prázdninách si můžu nechat jenom zdát. Ale abych byl na druhou stranu upřímný, vážně si dost užívám knihu, do které jsem se nedávno pustil.

Zdravíčko! Tak je tu zase pátek a s ním i další kubulínský blog, který tentokrát vyšel na mě. Doufám, že se máte překrásně. Já se raduju z toho, že je konečně tepleji, i když o jaro jsme teda letos definitivně přišli a je to rovnou ze zimy do léta. Už to ale bylo potřeba a úplně cítím, jak se mi v tomhle konečně přívětivějším počasí lépe žije a taky čte, knížky mi hned jdou víc od ruky, což je na letní záhul rozhodně potřeba.