Mám pro vás takovou anketní otázečku: Co byste dělali, kdybyste najednou dostali na starost knihy jedné z nejmilovanějších autorek z celého nakladatelství, o něž se doposud s největší péčí staral váš kolega? Možnosti jsou dvě. První – jásali byste, zalykali byste se radostným smíchem a těšili se, jak si počtete její nejnovější knihu, která má zhruba milion osm set stran, jako první, hned po překladatelce. Druhá – utekli byste s jekotem někam do koutečku, protože to je monstrózní úkol a monstrózní zodpovědnost, nezklamat všechny fanoušky (a taky je to monstrózně dlouhá kniha). Ale nic naplat, někdo si tuhle šťastnou kartu/černého Petra vytáhnout musel.

Už tušíte, o kom mluvím, o které knize bude dnešní blog a kterou možnost jsem si zvolila?

Ráda bych řekla, že tu první, ale všichni tušíte, že to samozřejmě byla ta druhá. Po Michalovi jsem podědila celé spisy Sarah J. Maas a tíha obrovské zodpovědnosti i nespočetných stran nesmírného příběhu v rozlehlém univerzu, který autorka vytvořila, to není jen tak. Jednak se nám tak pěkně nachomýtly patnácté narozeniny CooBoo, ke kterým jsme sobě, a hlavně vám nadělili Skleněný trůn a Dvory v novém kabátku i s ořízkami. Když jsem po nekonečných peripetiích konečně držela výtisk nového Skleněného trůnu v rukou, pomyslela jsem si, že i kdybych vůbec nevěděla, co je to za knihu, hned bych po ní v knihkupectví sáhla. Okamžitě! Takže doufám, že si díky tomuhle vylepšení staré dobré kousky najdou spoustu nových čtenářů. 😊

Největší událostí letošního léta ovšem nebyly všechny ty ořízky, ale příprava Půlměsíčního města: Rodu plamene a stínu. Sarah to samozřejmě rozjela ve velkém stylu a naservírovala nesmírně rozvětvený příběh plný napětí, akce, ale taky vztahových zápletek a milostných dobrodružství. Můžete se opět těšit na Bryce Quinlanovou a Hunta Athalara, kteří se oba nacházejí v pěkné bryndě. Bryce si vždycky myslela, že nikdy neopustí Midgard, ale osud měl evidentně jiné plány. Netouží po ničem jiném než se vrátit zpátky domů, protože se tam nacházejí všichni, koho má ráda, ale není to jen tak, protože vážně netuší, komu může věřit. Hunt se taky nachází v pěkné kaši, je zase zpátky v kobkách Asteri, netuší, jak by se odtamtud dostal a zejména co se děje s Bryce. Hrozně by jí chtěl pomoct, ale dokud se nedokáže osvobodit z vězení, má doslova svázané ruce. 824 stran romantické jízdy mnoha fantastickými světy v překladu Jany Jašové na vás už pár dní číhá v knihkupectvích i na e-shopech.

Chtěla bych touto cestou ještě jednou poděkovat všem, kteří se mnou na všech Skleněných trůnech i Dvorech, a hlavně na Půlměsíčním městě spolupracovali, protože dotlačit všechny tyhle knihy do tiskárny byl fakt obrovský úkol a bez pomoci všech zúčastněných bych to prostě nedokázala. Takže DĚKUJU, Jano, Luboši, Violo, Áňo, Mončo, Eliško a Míšo!

Noooo... a minulou sobotu se taky uskutečnil HumbookFest – doufám, že jste si ho všichni taky tak strašně užili jako my a že jste od té doby už zvládli dobít své společenské baterky. Nevím, jak to máte vy, ale já ke konci dne pokaždé už nejsem schopná dát dohromady pořádně ani souvislou větu, protože jako redaktorka, to jest tvor plachý a spíše samotářský, nejsem zvyklá si celý den povídat s tolika úžasnými lidmi a sledovat tolik úžasných besed a rozhovorů a koukat na úžasné věcičky. 😊 Vždycky pak jedu metrem domů a jsem zděšená, když se z neuvěřitelně přívětivé atmosféry HumbookFestu, kde je tolik skvělých autorů a výtvarníků, ale hlavně tolik nadšených čtenářů a dechberoucích cosplayů, přesunu do útrob pražské MHD a nikdo tam nemá na hlavě korunku a všichni se najednou tváří... no, přinejmenším divně a vůbec ne přívětivě. Následující den na mě příliš intenzivní bývá i komunikace se samoobslužnou pokladnou v supermarketu. 😊 Nicméně se už teď těším na další HumbookFest, protože redaktoři jsou sice tvorové plaší a spíše samotářští, ale vidět, že ty knížky těší nejen nás, ale hlavně vás, je fakt ta největší odměna za naši práci.

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla