Dnes bylo krásné ráno. Venku za oknem bylo absolutní ticho, pouze sněhové vločky dopadaly na zem. Nejdříve rychle tály, ale pak se udržely na autech a plotech, po chvíli už zůstávaly i na trávě – a nakonec i na dlažbě. Za několik minut bylo všechno kolem bílé.

A každou minutu sněhu přibývalo, až ho byly úplné sněhové peřiny. A bylo vážně skvělé zůstat v posteli v opravdových peřinách, zapálit si krb, uvařit kafe a pustit se do čtení. A samozřejmě sem tam zvednout hlavu, užívat si to nádherné počasí a sledovat čím dál větší sněhové vločky.

Ne, nezbláznil jsem se (tedy ještě ne úplně), ale včera večer jsem dočetl Polibek v Londýně, který se odehrává před Vánoci, a nějak se stalo, že se mi zdálo o zimě a sněhu – a musím říct, že jsem byl docela zklamaný, když jsem otevřel oči, venku nebyla ani vločka a člověk místo povalování u krbu muset vstát do práce. A lidi v autobuse se netvářili ani trochu vánočně (uznávám, že bylo po půl šesté ráno) a tak nějak podivně se dívali na moji santaclausovskou čepici se sobími rohy. No nic, prostě některým lidem se člověk nezavděčí, ani když si v září navlékne čepici a festovní červený obleček.

Jak jste asi pochopili, konečně jsem se dostal ke své každoroční tajné radosti, kterou jsou knihy od Catherine Riderové (ve skutečnosti autorského dua James Noble a Stephanie Elliotová). A zatímco ty předchozí se odehrávaly v New Yorku a Paříži, v aktuálním titulu zamířili autoři do Londýna. A samozřejmě se jedná o Londýn předvánoční, ve kterém není nouze o pohledy na krásně zasněžené památky a historické centrum. I když je pravda, že Cassie si zimní město příliš nevychutnává – právě ji vyhodili ze studia psychologie, rozešla se se svým přítelem, který jí organizoval život do sebemenšího detailu, a čeká ji nepříjemný rozhovor s matkou, jež ji tlačí, aby se vrátila k herectví, se kterým ona ale už nechce mít nic společného. Jason přiletěl do Londýna ze Států, aby se zúčastnil konkurzu na letní stáž Královské akademie umění, ale jeho herecké vystoupení nedopadlo úplně nejlépe. A on si je vědom, že tohle byla jeho jediná šance, jak se vzepřít tlaku rodiny, aby se stal právníkem a zasnoubil se se svou současnou přítelkyní, kterou zná už odmalička. A aby si oba trochu spravili náladu, vyrazí na divadelní představní Bídníků, které je svede dohromady. A jelikož se Cassie ze všech sil snaží vyhnout rozhovoru se svou mámou a Jason touží oddálit rozhovor s rodinou, rozhodnou se vyrazit na tour po Londýně a jeho divadelních scénách. A třeba se ukáže, že pár společně strávených dní změní jejich osud. Jestliže jste četli Polibek v New Yorku a Polibek v Paříži, nejspíš tušíte, jak to vše dopadne. Ale i tak tahle kniha stojí za to, je to také neuvěřitelně příjemné zimní čtení, které smlsnete za chvíli, které vás naladí na návštěvu Londýna, díky němuž budete mít chuť vyrazit do divadla a u kterého se dojmete (což se mně samozřejmě nestalo, protože mně prostě oči slzí jen tak samy od sebe). Takže jestli jsem vás nalákal, na knihu se můžete těšit 11. 11. (krásné datum, já vím). A ještě jedna věc, něco mi říká, že příští rok by mohl proběhnout Polibek v Římě.

Jinak celá redakce žije přípravami na HumbookFest, ale i tak jsme si střihli několik moc povedených akcí – před pár dny třeba křest dalšího zpěvníku Tomáše Kluse, který je mimochodem úžasně vypravený.

Mějte se skvěle a čtěte!

Michal

VÍKENDOVKA!!! Jaká je vaše tajné zimní/vánoční potěšení?