Myslím, že vymýšlení tématu tohohle blogu jsem věnovala historicky nejvíc času za celou dobu, co jsem v CooBoo. Už na mě vyšlo několik Valentýnů, ale předštědrodenní blogové okénko ještě nikdy. A tak jsem dumala a dumala, z uší se mi kouřilo několik dní v kuse. A dneska ráno jsem si vzpomněla na jednu takovou nemilou příhodu a o tématu bylo rozhodnuto!

To jsem takhle byla jednou někde s mužem a s kamarády, hovořili jsme o plánech na nějakou dovolenou a zmínili jsme se, že nebudou stoprocentní, dokud nebudeme mít domluvené, že nám někdo pohlídá psa. A kamarádi prohodili: To je ale fakt strašný, jak vás ten pes omezuje, místo aby se přizpůsobil on vám, tak se přizpůsobujete vy jemu! Pořád kvůli němu něco nemůžete. Měli byste se nad sebou fakt zamyslet. No, nebudu vás napínat, pes nás omezuje vesele dál, zatímco s kamarády jsme v podstatě přestali být kamarádi.

A proč teď vytahuju takovouhle historku, ptáte se? Když se doma rozhlédnu kolem sebe, tak všude vidím, jak mě poslední dobou hrozně omezují Vánoce! Kolik času jsem místo koukání na videa s roztomilými zvířátky věnovala pečení cukroví a číhání, až mi vykyne těsto na vánočku - když jsem si to navíc všechno mohla přece úplně klidně koupit v obchodě! Dokonce bych ani zadkem hnout nemusela, kdybych chtěla, protože bych si celý ten nákup mohla nechat dovézt až ke dveřím do bytu! Taky jsem musela podstoupit hrozné sebezapření a místo knížek pro sebe vybrat nějaké čtecí poklady pro své blízké! A navíc jsem musela napnout všechny síly, aby se mi podařilo vymyslet, kdo by si tak co přál najít pod stromečkem, ne každý je (bohužel) knihomol – a mohla jsem se třeba válet na gauči a radši si číst někde na internetu nejnovější katastrofické zprávy ze světa! Kolik úsilí mě stálo to všechno vzít a dát do krabiček a krabic a hezky to zabalit (taky rádi ukrýváte měkkejše do krabic, aby nebyly hned poznat? 😊 Muhehe!). A co teprve ten stromek, jak ten mi doma překáží! Musím se mu vyhýbat pokaždé, když jdu kolem, padá z něj jehličí a z ozdob se sypou na zem třpytky, které se mi lepí na ponožky! Kdo to má furt luxovat? No a bramborový salát, ani mi nemluvte, brambory uvařit ve slupce a pak je ještě úplně žhavé loupat? Auvajs! A zase se koukat na ty samé pohádky, co jsme už všichni dvacetkrát viděli, koho to zajímá? A kdo má furt jíst to cukroví a chodit po návštěvách a ochutnávat cizí cukroví a zalejvat to svařákem a zaplácnout se už šedesátým sedmým chlebíčkem se šunkou a pečlivě naaranžovanou okurčičkou a kouskem vajíčka? To je hrozný, jak nás ty Vánoce všechny omezují, já bych je nejradši…

No, nejradši bych, aby kolem nás neprofičely tak rychle, jako pokaždé profičí. Doufám, že se letos na Vánoce necháte s radostí omezit vším a všemi, které máte rádi, a společně se všemi ostatními Kubulíny vám přeju, aby vám Ježíšek naježil všechno, co si přejete (třeba nějakou pěknou knížku!) a abyste si svátky užili co nejvíc v pohodě, a hlavně ve zdraví.

Mějte se parádně!

Adéla