Před šesti lety někdy touhle dobou jsem seděla v naší kanceláři, nejspíš už jsme si pouštěli koledy a já trochu prokrastinovala tím, že jsem koukala na naše knihovny. A ty knihovny mě trochu rozčilovaly, protože byly přeplněné a my už ty knížky neměli moc kam dávat.

Abychom si rozuměli, rozhodně nejsem minimalistický blázen jako Marie Kondo, o které mluvila Adéla ve svém předešlém blogu. Vlastně jsem takový maskovaný bordelář. Maskovaný proto, že mě rozčiluje, když se věci někde povalují a nejsou hezky srovnané. Ale když se mi je podaří zavřít do skříně, je mi vlastně jedno, jestli to v té skříni srovnané je, nebo není. Protože většinou není, věřte, do mých skříní a šuplíků se nechcete podívat. Ale je to tam pěkně zavřené, není to na očích a já jsem šťastná. Asi jako Monica v tomhle díle Přátel…

Ale zpátky k věci! Takže mě rozčilovaly naše přeplněné knihovny a řekla jsem si: Co kdybychom se těch knížek, které už nepotřebujeme, zkusili nějak zbavit? Nějak efektivně, aby to dávalo smysl. Protože originální vydání knih, které už česky vyšly (nebo naopak o nich víme, že nikdy nevyjdou), opravdu v kanceláři skladovat nepotřebujeme. A pak přišel nápad. Uděláme bazar! Budeme ty knížky prodávat za skoro směšné ceny ve srovnání s tím, kolik by stály, kdybyste si je měli doopravdy pořizovat nové. A vybrané peníze pošleme někam, kde to bude dávat smysl. Byl to nápad na poslední chvíli a mě dodneška nepřestává překvapovat, že se nám to tehdy tak narychlo opravdu podařilo uspořádat. Že jsme našli místo. Že přišli lidi. A že jsme opravdu vybrali docela dost peněz, které jsme pak věnovali na dobrou věc. Měla jsem z toho neuvěřitelnou radost. I z toho, že jsme se v redakci nakonec shodli, v jakém pořadí půjdou přídavná jména ve facebookové události našeho Předvánočního dobročinného knižního bazaru :D

A kdyby mi někdo tehdy řekl, že tenhle bazar budeme od té doby pořádat rok co rok a že pokaždé bude o fous lepší, asi bych taky nevěřila. Přidali se k nám i kolegové z našich sesterských nakladatelství v rámci Albatros Media, takže výběr knížek je každý rok vážně docela pestrý, na našem předvánočním bazaru nepořídíte jen young adult, ale i dětské knížky nebo čtení pro dospělé. A od loňského ročníku jsme navíc přidali možnost, že i vy můžete probrat svoje knihovničky a poslat tak dál knížky, které už doma nepotřebujete mít. Takže si na své přijdou i čtenáři, kteří nevládnou cizími jazyky. Letos jsme vybrali krásných dvanáct tisíc, které putovaly na účet Domu pro Julii. Je to neziskovka, která se snaží vybudovat dětský hospic a pomáhá rodičům i dětem poskytnout co možná nejlepší péči a pomoc v těžkých chvílích... Já jsem osobně moc ráda, že jsme se pro Dům pro Julii rozhodli i proto, že znám maminku Julinky, po níž se celý tenhle projekt jmenuje, a nesmírně ji obdivuju za její životní sílu. Co jsem sama mámou, tak o to víc. Mrkněte na jejich Facebook nebo webové stránky a můžete je taky podpořit!

A na závěr vám dnes nebudu psát, co kdo v redakci čte (jste zklamaní?), pro změnu vás upozorním na jedno knižní hlasování, ve kterém bychom byli rádi, kdybyste dali hlas některým našim knihám. Humbook totiž spustil úplně první young adult knižní ceny u nás vůbec: HumbookAwards. Na téhle stránce můžete tedy už teď nominovat ty nejlepší příběhy, milostné linky, obálky, a dokonce i influencery, kteří vás v letošním roce nejvíc zaujali! Já osobně jsem strašně moc zvědavá, co z toho nakonec vyleze, a doufám, že vás bude hlasovat co nejvíc!

Mějte se krásně a těšte se na Vánoce! Příští blog bude zaručeně hodně vánoční, protože ho bude psát Katka a ta už pomalu od půlky října chodí do práce v blikajících svetrech se sobem… jasný vánoční blázen! A prý potřebuje nějaký nový! Ideálně takový, aby blikal a hrál, protože z toho bychom prý

v redakci měli obrovskou radost… :D Jen se jí letos nějak nedaří žádný sehnat. Poradíte jí? A jupí, mám otázku do víkendovky (to je totiž na celém blogu vždycky to nejtěžší…).

Tereza

VÍKENDOVKA: Poraďte Katce, kam si má jít koupit ten nejvánočnější svetr ever?