Znáte Marii Kondo? Jestli ne, tak to je taková ta paní, která na celém světě podnítila vlnu uklízení se svojí metodou KonMariTM (která, velmi stručně řečeno, spočívá v tom, že se zbavíte věcí, které nepotřebujete a které vám nedělají radost, a díky tomu budete šťastnější a nebudete mít doma bordel)...

...je autorkou bestsellerových knih o uklízení a šťastnějším životě, má vlastní show na Netflixu (věnovanou – jak jinak než – uklízení a šťastnějšímu životu) a její jméno se v angličtině stalo slovesem. Do češtiny se zatím nedostalo, ale co my víme, za chvíli budeme třeba taky mariekondit nebo kondovat – stejně jako googlíme, photoshopujeme, tweetujeme, instagramujeme – nebo třeba luxujeme.

Upřímně řečeno, kdyby Marie Kondo stanula přede dveřmi naší redakce, z obou stran polepenými stránkami z knihy Zen jak sviň*, asi by se jí minimálně orosilo čelo. Do jaké míry jsou ostatní kubulíni šťastní z věcí, které tu mají kolem sebe, nevím, ale mně rozhodně dělá radost být obklopená hromadami knih. Potíž je ale v tom, že ty hromady a hromádky jsou všude. Pokaždé když zjistím, že si na stole ani nemám kam položit skleničku s vodou, natož banán k svačině, říkám si, že je něco špatně. Když občas cestou ode dveří ke svému pracovnímu stolu přeskakuju nějakou tu krabici nebo se vyhýbám právě se hroutícímu komínku starých korektur (proložených krabicí od pizzy a několika zasloužilými katalogy), vysokému už zhruba metr, říkám si, že bychom s tím možná měli něco dělat. Jenomže: říkejte si Michalovi, aby se zamyslel, zda mu několik úplně stejných párů šedivých conversek (bůhví, jestli to vůbec jsou páry, nebo jen nahodilá hromada bot) přináší pocit štěstí a jestli mu nebrání rozletět se k světlým zítřkům. Zeptejte se Katky, jestli jí kupky knížek nebrání ve výhledu (na životní štěstí) a jestli je opravdu dobrý nápad používat místo záložky nůžky. Zeptejte se Terezy, kde má svůj super eňo ňuno vílí hrnek na kafe – jestli je pěkně uklizený na určeném místě, nebo raději poletuje někde jinde po budově. A zeptejte se taky mě, jak moc štěstí mi přináší empirický výzkum na téma „jak dlouho může beztrestně ležet banán na mém pracovním stole, než se z něj stane pyré v hnědé slupce (které fakt nechci jíst)“. Všichni vám řekneme, že nám to tu přijde fajn a že nic měnit nechceme, že nemáme pocit, že by nás tady ten prostor nějak dusil, že jsme tu šťastní dost…

Jenže se blíží Vánoce a tak jsme si, jako už několikrát, řekli, že bychom se o to své knižní štěstí měli podělit ještě s někým dalším – s vámi, kdo přijdete na letošní dobročinný knižní bazar v kavárně Alibi, který se koná tuto sobotu 23. listopadu od 10.00. Vykondovali jsme redakční knihovničku s cizojazyčnými originály i své osobní poličky doma a poprosili jsme kolegy z dalších redakcí o totéž. Naše poklady se můžou stát vašimi poklady a dobrý pocit z toho můžete mít hned několikanásobný: v kavárně si vychutnáte dobrou kávu nebo čaj (=radost), přinesete si domů nové knížky (=radost), výtěžek z celé akce věnujeme na charitu (=další radost) a stejně jako loni můžete provětrat i svoje vlastní knihovničky a přinést do bazaru knížky, které byste rádi poslali dál (=radost+víc peněz na dobrou věc+místo na nové knížky+mariekondoing=radostn). Jen je nezapomeňte ocenit – tužkou prosím napište na poslední stránku cenu (20-100 Kč, v desetikorunách, ať se nám to dobře počítá).

Kromě kondování samozřejmě taky čteme: Katka Temnou krev, Michal Zlodějskou přísahu, já Svět démonů a Tereza se hrozně raduje, že jsme získali práva na skvělý grafický román Cheshire Crossing, o kterém vám napíše někdy příště.

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla

VÍKENDOVKA: Co vy a uklízení? Baví vás rovnat ponožky nebo knížky podle barev a zbavovat se nepotřebných věcí? Zvlášť před Vánoci je to ožehavé téma, víme, ale stejně nás to hrozně zajímá.