Můj milý příteli a Kubulíne, poslední dobou si všichni píší jen maily a zprávy, ale já myslím, že je skvělé si v klidu sednout, vybrat si papír, kvalitní plnicí pero a napsat Ti dopis pěkně postaru...

Pak vybrat obálku, dopis odeslat a netrpělivě čekat na odpověď. A pak ten nepředstavitelně skvělý pocit, když na mě ve schránce čeká tvoje odpověď, to rozechvění, co mi píšeš, jak se máš, co je u tebe nového. Pocit, že si Tvůj dopis mohu schovat a pročítat ho stále dokola. Že na něj možná po letech náhodou narazím třeba v nějaké knize, kam jsem ho založil, otevřu ho a budu si moci zavzpomínat, zasmát se a vzpomenout na věci, které jsme tehdy před dávnými lety řešili, pomyslet na lidi, s kterými se už ani jeden nevídáme, a mít v ruce něco fyzického, něco, co nezmizí jedním kliknutím myši. Vím, že čteš pomalu, proto i já Ti píši pomalu. Nicméně věř, že Ti nejdříve musím vyprávět o dvou knihách, v jejichž zajetí jsem se nedávno ocitl a kolem nichž víří moje myšlenky. Pamatuješ, jak jsme loni v létě četli Snílka Neznámého, když jsme se chodili koupat do té bývalé pískovny obklopené lesy? Konečně se mi do rukou dostal druhý díl s (krásným) názvem Múza nočních můr.

Píši druhý díl, ale měl bych spíše napsat (bohužel) díl závěrečný. I když vlastně kdo ví? Autorka sama se vyjadřuje trochu mlhavě a sám moc dobře víš, jak jsou spisovatelé nestálí a přelétaví. Klidně je možné, že nakonec se dočkáme Snílkovské oktalogie. Bojím se však, že by George R. R. Martin záviděl, své veledílo by ještě více natáhl a my dva bychom se konce Hry o trůny nikdy nedočkali… Vidíš, opět to dělám – s něčím začnu, a než to dokončím, mluvím (vlastně píši) o něčem úplně jiném. Takže, milý příteli, zpět k naší Múze. Zajisté si dobře pamatuješ, jak skončil předchozí díl. Že to v člověku vyvolalo pocit zmaru a smutku, pak vyvstala krátká naděje, aby ji opět srazilo uvědomění, že to, v čem nyní žije Sarai, není opravdový život. Že jde pouze o iluzi, bledou napodobeninu pravého naplněného a spokojeného života, že ona si takový osud nezaslouží. Milý příteli, rád bych Ti napsal, že to byl pouhý sen, ale opak je pravdou. Sarai je v tomto žití uvězněna – a zdá se, že v něm bude již navždy. A co Snílek Neznámý, v okamžiku, kdy se splnily jeho dávné sny, kdy on sám ovládá to, s čím si nevěděli rady nejmoudřejší učenci jeho generace, kdy je na vrcholu sil i moci, a přece tak bezmocný, protože nedokázal ochránit tu, na které mu nejvíce záleželo? Příteli, nebudu Tě napínat, Sarai i Snílek to sice nemají lehké, ví, že jejich životy nebudou nikdy jako dříve, do toho se objeví nový nepřítel, mocnější a krutější než cokoli, co do teď poznali, ale i tak věří. Věří jeden v druhého, věří v lásku, věří, že vše má řešení. A jestliže byl první díl často poetický, děj se odkrýval postupně, museli jsme napnout síly, abychom si spojili jednotlivé linky, správně zařadili zdánlivě náhodné zmínky a vytvořili si celkový obraz, druhý díl je mnohem víc akční. Sice jsou v něm také dvě dějové linie, z nichž jedna se odehrává mnoho set let před naším příběhem, ale nakonec se vše propojí – a náhle se zdá vše jasné a jednoduché a myslím, že si budeš stejně jako já plácat na čelo, proč jsi na to nepřišel o mnoho stran a kapitol dříve. Takže pevně věřím, že i Tebe Múza nočních můr zasáhne stejně jako mě. Vyjde na začátku dubna a já Ti ji hned poté pošlu, ať se o ní můžeme pobavit.

A vím, co si říkáš, na začátku psal o dvou knihách a na tu druhou určitě zapomene. Ale neboj se, příteli, tentokrát nezapomenu, tentokrát jsem si udělal uzel na kapesníku. Takže… a teď nevím, jak nejlépe Ti uvést onu další knihu, aby tě nadchla stejně jako mě. Mám Ti říci, že je od Mary E. Pearsonové, která napsala Falešný polibek, Zrádné srdce a Temnou krásu? Nebo Ti mám povědět, že se opět odehrává ve světě Vendy, Morrighanu a dalších království? Či Ti mám říci, že hlavní hrdinkou je Kazi, osobní strážkyně Lii (ano, té Lii, která byla hrdinkou předchozí trilogie), jež se mezitím stala královnou a vládkyní Vendy? Je toho tolik a noc už rozhodně není mladá… Prostě Ti nejspíš prozradím, že když se do příběhu začteš, ocitneš se v dobře známých kulisách s novými hrdiny (i když narazíš i na ty staré), kde proti sobě stojí osobní strážkyně Kazi a mlady dědic trůnu Jase, který je odhodlán své malinkaté království ochránit před mocnou vládkyní Vendy. A co se asi stane, když se ti dva nejen potkají, ale dokonce jsou nuceni spolu velmi intimně strávit dlouhou dobu? Co se stane, když se ti dva neuvěřitelně prohnaní lidé postaví proti sobě? Když kolem sebe krouží, až to připomíná Zlodějský tanec, jak se kniha jmenuje? No, více Ti řeknu příště. ;)

Milý příteli, jsem opravdu rád, že jsem Ti mohl napsat, hodně čti a odepiš brzy.

Michal

Píšete ještě někdy klasické dopisy na papír? A nenašli jste někdy třeba sbírku dopisů po babičce nebo rodičích? A jaký jste z toho měli pocit?