A je to tady! Červenec! Válení u vody, spaní pod stanem, borůvkové knedlíky, buřty nad ohněm (za mě teda jedině s plnotučnou hořčicí), kofola, velký batoh na zádech, velká kupa knih ke čtení, letní lásky, komáří štípance… Nebo taky velké dálky a exotika, všechny možné dobroty s ostatními druhy hořčice, cesty vlakem, kdy jste rádi, že stojíte aspoň na jedné vlastní noze, hudební festivaly, kopce ke zdolání, drandění autem po evropských dálnicích se spuštěným okýnkem, kdy máte pocit, že vám svět leží u nohou, dokud nezkejsnete v nejbližší koloně. Zkrátka prázdniny, se vším, co si člověk může přát i co by raději vynechal. Doplňte mě prosím o svoje (ne)oblíbené zážitky. 😊

Zatímco vy s šumícím deštěm za oknem, kapkami pleskajícími o stanovou celtu nad hlavou nebo krajinou ubíhající za okénkem vlaku vybalujete své poslední úlovky z kategorie odpočinkových plážových románů, nám v redakci nastává jinší zábava. Věrní čtenáři našeho blogu už samozřejmě vědí – když je ve stínu čtyřicet osm stupňů, kubulíni čtou vánoční příběhy! A zatímco na mě jeden takový teprve čeká, už velmi brzo, stala se mi teď taková (skvělá) věc! V poslední době pracuju na knihách, které vlastně vůbec nejsou takové ty naše klasiky (a teď nemám na mysli edici CooBoo Classics). Romantická linka není na prvním místě, nejde v nich o první lásky, a dokonce ani hrdinové neputují přes tajemný kouzelný les, nejsou to víly a nehonosí se nejnablýskanějšími šaty i kšticí na světě.

Nic proti knihám, u kterých už od první stránky tak nějak víme, kam to směřuje, kdo s kým skončí a jak to celé dopadne. Člověk potřebuje nějaké životní jistoty a bez knižních fešáků s ostře řezanou čelistí a pronikavým pohledem blankytných očí by byl můj čtenářský svět o mnoho smutnější. Občas je prostě potřeba uklidit se někam, kde to vlastně dobře znáte a kde na vás nic moc nevybafne. Nicméně za mě je teda dost fajn taky občas změnit lokál a vydat se do neznámých vod – jak osvěžující, zvlášť v tomhle horku! Mně se teď naštěstí velmi příhodně dostaly pod ruku za sebou hned tři knihy, které nějak vybočují ze zajetých kolejí, a je to nepopsatelně super!

Michal už minulý týden zmiňoval tu první – Skrýš v lese. Pokud už sérii Křiváci znáte, tak se prostě společně se mnou můžete těšit, až vyjde další díl. A pokud ne a rádi byste měli novou oblíbenou knižní hrdinku, která se víc než svým bižu a šatičkami honosí šedými buňkami mozkovými a řeší detektivní případy (i když by její rodiče byli mnohem radši, kdyby byla „normální“ a zajímaly ji víc holčičí věci než dávné vraždy), tak teď nakousněte první díl, a než vyjde Skrýš v lese, stačíte všechny předchozí přelouskat, jen to hvízdne.

O Průvodci literární hysterií 19. století od Karolíny Meixnerové s ilustracemi Veroniky Šálkové jsem tady už taky psala, dokonce několikrát. Kolegové v práci po nás vždycky chtějí, abychom naše knihy zařadili do nejrůznějších kategorií a žánrů. No, co si budem, něco takového jako tento Průvodce tady fakt ještě nebylo. Měl by mít svou vlastní škatulku! Je to sice primárně non-fiction, a takových knížek už na kontě pár máme, nicméně ono to s tou fikcí a ne-fikcí je zrovna tady trošku složitější. Aspoň na některých místech. No, v září uvidíte sami! Zatím se můžete pozorně mrknout na obálku. Ta vám prozradí hodně. 😊

A poslední knížka, kterou bych právě teď hltala, kdybych zrovna nepsala blog, je Ohnivcova dcera od Angeline Boulley. A je to, vážení, fakt síla. Čtu to už podruhé a pořád s trochu zatajeným dechem. Mám z toho trochu podobný pocit jako z Říše upíra, i když jsme teda žánrově úplně (úplně!!!) někde jinde. Kniha je to docela dlouhá, plná dějových zvratů, žádné chození kolem horké kaše. Taky se řeší vážnější témata, nejrůznější společenské tlaky a předsudky – a co se mi hlavně líbí – stejně jako v Říši upíra není nic černobílé, nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Prostě do poslední chvíle nevíte, jak to celé dopadne.

Hlavní hrdinkou Ohnivcovy dcery je Daunis Fontaineová, která pořádně nikam nezapadá – ani do svého města u Velkých jezer na hranici s Kanadou, ani do blízké ojibwejské rezervace. Jeden z jejích rodičů byl příslušníkem domorodého kmene, ale ona jako příslušnice registrována není, protože její narození byl kdysi jeden velký skandál. Teď jí je osmnáct a těší se, až bude pokračovat ve studiu na vysoké škole, kde se chce věnovat přírodním vědám a jejich propojení s tradiční indiánskou medicínou, která ji velmi zajímá. V její rodině se však stanou dvě tragédie a ona své sny odsune na vedlejší kolej, aby mohla být oporou své matce, kterou to velmi zasáhlo. Jediným světlým bodem se zdá být poslední přírůstek do místního hokejového týmu jejího bratra – pohledný a charismatický Jamie. Staré indiánské moudro však praví, že neštěstí nikdy nechodí po dvou, ale po třech. Daunis se stane svědkem naprosto šokující vraždy a nakonec se stane tajnou agentkou, aby pomohla rozplést sítě zločinu, které se pomalu, ale jistě stahují nejen kolem ní a její rodiny, ale i celého města i indiánské komunity. Lži a přetvářka jsou najednou na denním pořádku a ona musí překračovat hranice, které dřív považovala za nedotknutelné. Dokáže Daunis ve víru událostí zůstat věrná aspoň sama sobě?

Příběh je to skvěle napsaný (chvílemi jsem u toho zapomínala dýchat) a občas byste si přáli, aby to byla spíš čistá fantasy než mystery zasazená do víceméně současného světa. O to silnější dojmy však vyvolává! Co mě na tom ještě baví? No – víte, jak se teď poslední dobou roztrhl pytel s tím, že v každém (KAŽDÉM) YA příběhu musí být zastoupeni lidi různé barvy pleti? Myslím, že na tom není obecně vzato vůbec nic špatného, je to naopak super, přibyla nám nová témata. Jenomže! Až dosud jsme v YA knihách neviděli nikoho, kdo by patřil mezi původní obyvatele Ameriky (a jestli se mýlím, tak mě prosím dole v komentářích opravte). Angeline Boulley, která sama patří ke kmeni Ojibwejů, nám to v Ohnivcově dceři dost vynahrazuje. Přináší to úplně nové perspektivy, je to děsně zajímavé a zdá se, že ve světě to dost rezonuje. Když kniha vloni vyšla, tak se poměrně dlouho držela na prvním místě žebříčku bestsellerů New York Times, a navíc by podle ní měl vzniknout seriál pro Netflix. Má velký potenciál zaujmout čtenáře YA i starší, kteří si libují v thrillerech nebo si rádi přečtou něco z prostředí, které je jim zatím neznámé. Na Ohnivcovu dceru se můžete těšit na podzim.

Tak, doufám, že jsem tímto Katku překonala v disciplíně „kdo napíše nejdelší kubulínský blog“. 😊 A abyste nebyli ochuzeni o to, co dělají ostatní: Iveta čte Archanděla – Krvavá křídla, Katka Jenom nestvůru a Michal poslední Auroru.

Adéla