Ořezávátko a Kopie
Taky vás napadají úplně divné otázky (a jiné věci) v úplně absurdních chvílích? Já jsem si třeba dneska ráno čistila zuby a najednou jsem začala přemítat o tom, proč se vlastně říká, že někdo „není žádné ořezávátko“. No řekněte mi, proč?
Ořezávátko z takového srovnání vůbec nevychází dobře, přitom je to hrozně užitečná věc, která navíc umí z pěkného tupce udělat toho nejvostřejšího týpka široko daleko. Co já bych si bez takového ořezávátka v práci počala? (Taky tak rádi píšete tužkou na papír?) Čistím řezáky, čistím špičáky a u stoliček mě napadla další otázka: jak dlouho už se česky říká, že někdo není žádné ořezávátko? Tak dlouho, jako existují ořezávátka? A jak dlouho už existují ořezávátka? Milí přátelé, jestli někdo znáte odpověď aspoň na jednu z těchto palčivých otázek, napište ji prosím dolů do komentářů. Ušetříte mi tím spoustu gůglení a výletů do knihovny.
A teď z jiného soudku. Jednou z knížek, kterou teď na začátku roku netrpělivě očekáváme (a vy jistě taky), je Kopie, pokračování Repliky od Lauren Oliverové. Opět budeme mít čest s dvěma knihami v jedné. U Repliky mnozí podotýkali (a musím říct, že docela právem), že formát 2 v 1 je vlastně až tak nebavil, protože velkou část příběhu četli dvakrát. Samozřejmě, pohled Lyry a Gemmy na tytéž věci se dost výrazně lišil, vzhledem k tomu, že jedna z nich vyrostla v běžné rodině a druhá za zdmi Havenova institutu. V Kopii se ale Lyra s Gemmou setkají jen dvakrát a na docela krátkou dobu, takže i když spolu jejich příběhy nadále úzce souvisí, nemusíte se tentokrát obávat, že byste si totéž přečetli dvakrát. Minule jsem si nebyla jistá, co je lepší – jestli číst nejdřív z jedné strany, dočíst až do konce a pak knížku otočit a začít zase od začátku. Teď mi přišlo mnohem lepší knížku otáčet a střídat to po kapitolách, ukáže vám to totiž docela zajímavé perspektivy, o které byste se jinak možná připravili. Úplně nejlepší na celé Kopii mi totiž připadají otázky, které si Lyra s Orionem a Gemma s Petem i další pokládají ohledně existence replik a fungování „našeho“ světa lidí (zvlášť potom, co se koncem minulého roku strhl v médiích na celém světe velký poprask poté, co čínský vědec oznámil, že se narodila dvojčata, která naklonoval). Jak moc jsou repliky lidé, a jak moc jsou to nesvéprávní tvorové bez duše? Jak moc se liší to, že někdo záměrně vyrobí repliky za účelem nějakého zisku, od toho, kdy někdo třeba vlastní továrnu, ve které levné oblečení v toxických podmínkách šijí tak mizerně placení dělníci, že jsou v podstatě novodobými otroky? A co vlastně dělá člověka člověkem? To všechno se dočtete v Kopii letos v únoru.
A jestli vás zajímá, co se u nás peče dalšího, tak vězte, že Michal čte Múzu nočních můr, pokračování Snílka Neznámého, Katka právě louská poslední stránky Válečné smršti (aka čtvrtého dílu série Rudá královna), Tereza se pustila do osmého dílu Pupíků a já cestuji mezi dimenzemi společně s Marguerite v Milionech světů s tebou, v závěrečném dílu trilogie Ohnivák.
Mějte se krásně, užívejte sluníčka/sněhu/deky a čtecího ušáku… a čtěte!
Adéla