Kdybyste náhodou nevěděli, na co se tohle jaro těšit úplně nejvíc, tak prosím vás na Nikdynoc.

Tahle bichlička si nás v redakci postupně získává všechny, jak se prokousáváme jejím redigováním a korekturami – a tentokrát taky překladem, protože za ním nestojí nikdo jiný než naše Adéla! Musíme se přiznat, že je to docela zabíračka, protože autor vystavěl úplně nový svět se spoustou podivných míst, funkcí, božstev a událostí a všechno se to nějak jmenuje a nějak se tomu přezdívá, takže my v redakci poslední dobou neděláme nic jiného, než ověřujeme velká písmena a dohadujeme se, jestli jsou ti Kráčející válečníci letmo zmínění na straně 23 totéž jako Váleční chodci na stránce 369, nebo se jedná o něco úplně jiného…

Ale když odhlédneme od redaktorských strastí, Nikdynoc je prostě boží! První díl trilogie vypráví o Mie Corverové, dívence, která vyrůstala v srdci smetánky města Boží hrob. Jenže pak se věci zamotaly a pokazily, a to ji vyslalo na cestu pochybné pouliční existence. Teď Mia putuje do sídla Rudé církve, která trénuje ty nejnebezpečnější vrahy pod třemi slunci. Doufá totiž, že se naučí všechno, co je třeba, aby se mohla pomstít těm, kteří jí zničili život.

No a tahleta knížka má prostě všechno. V první řadě hrdinku, ze které si prostě sednete na zadek. Víte, jak se o všech postavách poslední dobou říká, že jsou to „silné ženské hrdinky“. Tak Mia by je všechny rozbrečela v pěti vteřinách po seznámení – a ještě by ji to rozesmálo. Milá dívka! Nebere si servítky, jazyk má nabroušený jako břitvu a pro sprosté slovo taky nejde daleko. V druhé řadě je tu pan Laskavý, což je takový sympatický stínový kocourek… a víc si o něm budete muset přečíst sami. No a samozřejmě ten svět. Nikdynoc se totiž odehrává v jakoby benátsko-římském prostředí, kde se pořádají karnevaly, po kanálech plují gondoly a Republice vládne s podporou senátu konzul. Kromě toho ale taky na neb září hned tři slunce a málokdy se stane, že zapadnou všechna najednou – to pak nastává temnotma a dějí se věci. Jinak chudáci lidi trpí ve věčném pološeru nikdynoci a pořádně se nevyspí. Tahle nadměrná sluncovatost taky zapříčinila vznik náboženství, které se točí kolem boha Světla Aa, a nutno říct, že církev s Velkým kardinálem v čele jsou taky pěkní fanatici. A nenechte mě vůbec začínat s vražednou Rudou církví jako takovou…

Takže, už se chápeme? Nikdynoc je perfektně vybroušený příběh domyšlený do nejmenšího detailu. Autor ho navíc prošpikoval rozsáhlými poznámkami pod čarou, kde trousí jeden sarkastický komentář za druhým a taky všemožné zdánlivě zbytečné detaily, které se ukážou jako zásadní klidně o sto stránek později. Jay Kristoff, který Nikdynoci napsal, je vůbec řízek! Ano, je to přesně ten pán, co tvoří jednu polovinu autorského dua za Akty Illuminae (Obsidio už se tiskneee!). Taky měří asi tak dva metry, je pořádně potetovaný a kdo trochu ovládáte angličtinu, mrkněte na něj na Instagramu. Jeho Stories jsou zážitek, stejně jako jeho australská angličtina.

No nic, já už končím a jdu se pomalu připravit na odjezd na veletrh v Bologni. Vy si ale v diáři zakroužkujte datum 6. května, kdy by Nikdynoc měla spatřit světlo světa. My tu pro vás mezitím doladíme pár dalších knížek. Michal teď dodělává redakci Amerického roadtripu, což bude ideální letní čtení, které si určitě užijete, pokud vás láká myšlenka vyrazit autem na cestu po Americe. A Adéla najela na šťastnou vlnu a po redakci Štěstí v lásce (nová Westová, nová Westová) ji čeká roadtrip po Irsku v Lásce & štěstí. To cestování k létu prostě patří, žejoviďte.

Katka

My rozhodně milujeme Nikdynoc. Do jaké naší knížky jste se naposledy zamilovali vy?