Čauky mňauky! Zrovna čtu Catwoman a evidentně to na mně zanechává hluboké následky.

Musela jsem si na monitor nalepit zářivě růžový papírek s poznámkou, že na rozdíl od mrštné ženy s kočičí maskou nemám devět životů, a neměla bych tedy z práce vyskočit oknem rovnou na ulici, ale zvolit konvenčnější odchod dveřmi. Kdybyste si v brzké době na internetu přečetli nějakou černou kroniku o tom, jak nějaká bláznivá žena omylem vyskočila z okna, aspoň budete vědět, odkud vítr vane.

Včera byl Valentýn. Vrcholem slavení pro mě bylo to, že jsem si sepnula hromadu pracovních papírů růžovým (opravdu růžovoučkým) klipsem… a věnovala se knize, která je (ostatně jako většina beletrie na světě) taky trochu o lásce. Jenže takhle to dělám každý den. Nevím, jestli se mi to letos jenom zdálo, nebo jestli jste to taky zaznamenali, ale podle mě se už proti klasickému srdíčkovo-růžičkovito-slaďoučkému romantickému Valentýnu zvedla trošku vlna odporu. Znamená to, že už toho všichni mají dost? Nebo že se prostě jenom spousta žen a dívek rozhodla, že místo divného rande (při němž by na sobě měly extrakousavé spodní prádlo v tom nejošklivějším odstínu červené) si radši vyrazí ven s kamarádkami a jinými úžasnými ženami v jejich životech (#galentinesday)? Nebo že je přeci naprosto plytké a přízemní využít jen jeden den v roce k tomu, abyste někomu řekli, že ho máte rádi, a zahrnuli ho květinami a čokoládou? Za sebe musím říct, že mi přijde hloupé být zahrnována květinami a čokoládou jen jediný den v roce, protože si myslím, že bych si to zasloužila mnohem častěji. O blýskavém bižu a luxusních večeřích ani nemluvě.

Vůbec mi přijde hezčí ta vyznání nehynoucí lásky tak nějak rozprostřít od ledna do prosince, aby člověk netrpěl většinu roku citovou deprivací a pak se z toho čtrnáctého února úplně nezhroutil, když to konečně přijde. A když už jsme u toho, tak se taky nemusíme omezovat na projevy lásky jen ke svým vyvoleným mužům a ženám. Řekněte, že je máte rádi, třeba svým psům. Kočkám. (Čauky mňauky!) Křečkům. Rybičkám. Svým alter egům v počítačových hrách. Svým oblíbeným bačkůrkám. Tričkům. Nebooooooo… hlavně knihám, protože tady všichni dobře víme, že ty máte ze všeho nejradši. Věnujte jim nějakou hezkou záložku. Otáčejte stránky něžně. Vůbec se k nim hezky chovejte a pěkně je čtete, abyste si na těch romantických schůzkách i během všedních okamžiků v průběhu celého roku měli o čem povídat.

Že by vás taky konečně zajímalo něco z té kočičí story, o níž jsem mluvila na začátku? Tak vězte, že Catwoman má sice pořádně ostré drápky, ale než se takhle vypracovala, nebylo to zadarmo. Dva roky poté, co Selina Kyleová zmizela z Gotham City, se vrací na scénu jako zámožná a tajemná Holly Vanderheesová, která však má ještě jedno já. Skryté za přilbou se špičatýma ušima. Když je Batman pryč na důležité misi a jediný, kdo chrání město před nepřátelskými živly, je Batwing, je to pro ni příležitost jako stvořená. Catwoman se spřáhla s Harley Quinn a Poison Ivy a společně jsou ztělesněním zmatku. Tahle kočka by mohla být netopýrův konec…

Kdyby vás zajímalo, co se tady u nás čte dalšího, tak vám povím, že Michal louská Dopisy ztraceným a Katka Vzestup. Takže se máte na co těšit.

Užijte si o víkendu sluníčko a čtěte!

Adéla

Jaké nejkrásnější láskyplné gesto (nebo vyznání) jste kdy zažili?