Musím se vám k něčemu přiznat: contemporary mě zase tolik nebaví. Což samozřejmě neplatí úplně plošně, ale obecně bych si v souboji mezi současnými příběhy a fantastikou vždycky vybrala čarodějky, vyvolené, vesmírné lodě a pohádkové školy.

Realita je přece jen trochu opruz, takže když se naskytne příležitost z ní prchnout, beru to všemi deseti.

Existuje tu ale jedna výjimka z pravidla: historická, nebo alespoň historií inspirovaná fikce. Příběhy, které jsou sice třeba smyšlené, ale odehrávají se na pozadí reálných událostí, totiž mají něco do sebe. V první řadě si zaslouží velkou poklonu autor, který se neuchýlil k tomu, že píše o něčem, co dobře zná z každodenního života, nebo co si prostě celé může vymyslet. Když zabředneme do dějin, je totiž třeba spoustu toho načíst a dobře se na to připravit, aby člověk neudělal nějaké historické faux pas hned v první kapitole. V řadě druhé občas člověk žasne nad tím, proč se do vymýšlení čehokoli vlastně pouštět, když nám vlastní dějiny servírují tolik zajímavých a neuvěřitelných příběhů jako na stříbrném podnose.

Utvrdila jsem se v tom zase a znova při čtení Vzestupu, druhého dílu Dobyvatelské ságy. Tedy, nechápejte mě špatně, tahle knížka není tak úplně realita a autorka si to celé upravila tak, aby jí příběhy hrály víc do noty. Pořád se to ale o skutečnou historii dost významně opírá. A to navíc o dobu a místa, která nejsou tak úplně profláklá a známá každému. No řekněte sami: 15. století, Osmanská říše nebo Valašsko, co si o tom z dějepisu pamatujete? Jenže o to je celé vyprávění zajímavější – člověk na jednu stranu hltá dobrodružnou dějovou linku s Ladou (která tedy zrovna neexistovala, ale víte jak) a Radem v hlavních rolích, a navíc se bokem ještě dozvídá o událostech, které formovaly svět a naše dějiny. Dva v jednom.

Jak sama autorka v doslovu píše, psát cokoli založeného na skutečných událostech je skoro nemožný úkol. Dějiny totiž vždycky píšou vítězové a druhá strana by třeba s daným vylíčením reality tak úplně nesouhlasila. Každá historická figura může být interpretována několika způsoby, záleží jen, kdo o ní mluví. Ve Vzestupu je takových postav, které jsou na jedné straně vnímáni jako hrdinové a na druhé jako zloduši, spousta – od samotné Lady až po Mehmeda II. A je to tak vlastně ve všech historických knihách, které jsme tady v CooBoo vydali. Ve Hvězdách nad Berlínem se podíváte do hlav těm, co bojovali za Hitlera i proti němu, stejně tak se do mysli někoho, pro koho je Adolf Hitler hodný strýček, mrknete ve Vězni noci a mlhy. Černobíle historické události nepopsala ani Ruta Sepetysová, naše nejoblíbenější hvězda historické prózy, nebo Elizabeth Weinová (kterou byste taky neměli minout!).

Takže co si z toho odnést? Přečtěte si Vzestup (a nejdřív tedy Temnotu), protože je boží. Přečtěte si všechny naše historické knížky, protože jsou boží.

No a nebo taky ne, protože pokud máte radši echt contemporary, tak pro vás chystáme Léto, kdy jsem zkrásněla od Jenny Hanové, které zrovna čte Adéla a bude taky boží. A pokud jste spíš na fantastiku, tak Michal právě dočítá Wildcard, dvojku Warcrossu, který bude – samozřejmě boží! Tak se těšte a čtěte a buďte boží.

Katka

Jak jste na tom vy – fantastika, contemporary, historická fikce, co je vašemu srdci nejblíž?