A je to konečně tu – za okny vítr a déšť, dlouhé večery a doma krb a kafe. Prostě to, čemu já říkám ideální čtecí podmínky a čemu Katka říká neuvěřitelná a odporná zima (opravdovou zimu už nekomentuje, protože je většinou beznadějně zamrzlá). Ale aby všechno nebylo tak růžové, nějaký šikula si včera hrál na drátech vysokého napětí a pak mi doma nešel celý den proud.

To byste nevěřili, jaká z toho byla kalamita. Jako ze začátku dobrý, člověk se probudí, zjistí, že si prostě nerozsvítí (navíc mu vtipně nejdou vytáhnout elektrické venkovní žaluzie, takže je jak v jeskyni). No nic, zapálí svíčky (romantika jako noha), připraví snídani a postaví na čaj. Ha, chyba lávky, nejde elektřina, takže je mimo provoz rychlovarná konvice i sporák. No nic, voda k snídani taky dobrá. Pak začne pracovat, v počítači nastaví nejvíc úsporný režim na světě a pěkně čte. Nic ho neruší, nikdo nepíše… prostě ideální. Pak potřebuje ověřit jednu informaci, zapne prohlížeč a… samozřejmě nic, nejde internet. No nic, povzdechne si a začne to hledat na mobilu, který mu ukazuje krásných 7 procent baterie. To už teda začíná být vážný!

Ale pak přijde největší krize. Člověk vstane, jde ke kávovaru, že si připraví první z nezbytných káv – a no jasně, taky nefunguje. V tu chvíli už začíná ohlodávat zdi a přemýšlí, jestli by nebyl dobrý nápad rozdělat venku oheň a připravit si ji v moka konvičce. Nakonec na to rezignuje a jde dál číst. Za chvíli slyší podivné zvuky, jako by mu datel kloval do baráku, tak vykoukne ven a zjistí, že pošťák mu hází na okna (stále za zavřenými žaluziemi) kamínky, protože zvonek nefunguje. Takže člověk nasadí odhodlaný přátelský úsměv, prohodí pár vtípků a převezme balíček. Ovšem úsměv mu zamrzne, když se mu na počítači objeví varování, že baterie je téměř vybitá. A pak se stane pravý zázrak, světla zablikají a rozsvítí se. Radost je bezbřehá, člověk se znovu pomocí návodu učí, jak se používá Google, vaří si jedno kafe za druhým, která se mu pak hromadí na lince, jen pro ten pocit, že může, vyjíždí a sjíždí žaluzie nahoru a dolů… A dík tomu zázraku, že sundali technika z drátů a zapnuli proud, jsem stačil dočíst redakci nové knihy Sarah. J Maasové.

Tentokrát jde o titul Dvůr stříbrných plamenů, který navazuje na sérii Dvůr trnů a růží. A jde i nejde o její pokračování, protože sice navazuje přesně na místo, kde děj skončil, vystupují v něm stejné postavy, odehrává se na stejném místě, ale hlavními hrdiny jsou Nesta (sestra Feyre) a Cassian (parťák Rhyse). Nesta se stále nemůže vzpamatovat z toho, že ji Kotlík násilím proměnil ve vznešenou vílu (ona mu za to sebrala část jeho moci) a že je nyní ve světě, který nezná a kterým vždy opovrhovala, a s lidmi, ke kterým cítí spíš odpor než cokoli jiného. A do toho si neví rady se svou mocí. Takže čas zabíjí pitkami v pochybných podnicích a stejně pochybnými vztahy. Ovšem jednoho dne dojde Feyře a Rhysovi trpělivost a poručí jí, aby se přestěhovala do Domu větru, kde bude mít vskutku kreativní zaměstnání – ráno bojový trénink pod vedením Cassiana a odpoledne práci v knihovně. Nesta se samozřejmě pokouší vzbouřit, jak to má v povaze, ale vše je marné a ona se ocitá v prakticky opuštěném domě. A je vůbec možné, aby s namyšleným Cassianem začala vycházet? Nebo aby mezi nimi vzniklo dokonce něco víc? A jak se celý dvůr vyrovná s úklady lidské královny, která jim slíbila pomstu a která se spojila s pradávnými nesmrtelnými bytostmi? A dokáže někdy Nesta zkrotit svou moc natolik, aby mohla pomoci svým sestrám? Prostě samé otázky. A samozřejmě autorka se se čtenáři nemazlí, takže na 728 stranách to jenom stříká akcí, náhlými zvraty, emocemi, čekanými i nečekanými úmrtími a souboji (nejen slovními). Dvůr stříbrných plamenů vychází na konci ledna, takže si udělejte do kalendáře velký červený vykřičník. 😉

A co je nového v redakci? Chystáme pro vás již tradiční Dobročinný knižní bazar, který se uskuteční v kavárně Alibi v sobotu 27. listopadu od deseti hodin, takže pokud chcete koupit nějaké nejen cizojazyčné knihy nebo chcete věnovat nějaké své knihy a přispět na dobrou věc, nenechte si ho ujít.

Mějte se krásně a hodně čtěte!

Michal