Pokud pravidelně čtete naše blogy, jistě jste si všimli, že jsem před časem jeden zasvětila nové knížce Ruty Sepetysové, která vyšla teď v listopadu a jmenuje se Tvůj příběh. Nebudu zastírat, že Ruta patří mezi mé nejoblíbenější autory, a jsem moc ráda, že jsem tenhle soubor jejích rad, historek ze života, ale i všemožných doporučení a úkolů pro psavce pomohla v české mutaci přivést na svět. A protože jsem sama kdysi absolvovala několik kurzů tvůrčího psaní a Rutiny úkoly mě nadchly, napadlo mě, že by bylo fajn třeba takové dva vybrat a zkusit oslovit naše české autory a navrhnout jim, aby si je vyzkoušeli.

Nebyla jsem si jistá, s jakou se potážu, ale musím říct, že jejich odezva předčila moje očekávání. Nakonec se jich zapojilo tolik, že jejich texty musíme rozdělit do dvou víkendovek. Ale abych zbytečně nezdržovala, tady jsou dva úkoly, které jsem vybrala:

- Vzpomeň si na okamžik, kdy ti hlavou proběhlo: Kristova noho, co tu vlastně dělám? Popiš prostředí a své pocity z toho místa.

- Vyzkoušej si slavnou metodu šesti slov – napiš příběh o šesti slovech.

A protože se těžko vybírá, koho zařadit do dnešního blogu a koho až do toho příštího, řekla jsem si, že bude rozhodovat rychlost, s jakou autoři na naši výzvu zareagovali. Tady jsou první tři největší rychlíci:

Radek Starý (autor sérií Arila a Odkaz)

1) Jsem plánovač. Než začnu psát, strávím zhruba dva měsíce stavěním kamenných zdí, skrýváním tajných vchodů a zapalováním pochodní v celém příběhu. Když se tam pak postavy dostanou, všechno je připraveno, všechno funguje. Nikdy jsem při psaní nebyl překvapený. 

Tedy, až donedávna, kdy se Arila vydala do malé chatky za postavou mentora, a zatímco ona vstoupila do budovy, já se propadl mnohem hlouběji. Postava mentora jí měla podle plánů pomoct, další kapitoly na to spoléhaly, nešlo to jinak. Ale mentor řekl ne.

Pamatuju si, že jsem se v tu chvíli odtáhl od klávesnice, jako by byla najednou žhavá.

To bylo poprvé, co na mě promluvila postava. A já poslouchal. Sledoval jsem ten důvod, který mi rozbil strukturu kapitol, krok po kroku jsem sestupoval po spirálovém schodišti jeho mysli, až do těch nejhlubších hlubin, abych pochopil jeho chování. Našel jsem apatii i strach. Příběhy z jeho dávného dětství, vzpomínky na první lásky. Kolem mě se objevila celá tapiserie příběhů, díky kterým jsem nakonec pochopil, že dialog, který měl být původně krátký a svižný, bude mnohem náročnější. Nevěděl jsem, co tu vlastně dělám a jak jsem se tady ocitnul, ale miloval jsem to.

Jsem plánovač, ale... Od té doby dávám mnohem větší prostor pro to, aby se postavy vyjádřily samy, a někdy jsem vážně překvapený. Vždy jen příjemně. 

2) Slunce v poledne zhaslo už potřetí. 

Petr Hugo Šlik (autor Neplavce)

1) Kdysi jsem se ocitl na zkoušce pěveckého sboru. Přemluvil mě k tomu jeden kamarád, který tvrdil, že prý to nic není a zvládne to každý. Když sbormistryně asi podesáté přerušila zkoušku s tím, že „v těch basech je něco špatně“, syknul po mně dotyčný, ať radši jen otevírám pusu. Pak už byl klid, ale času na položení výše zmíněné otázky jsem měl víc než dost.

2) Vešel do místnosti a uviděl ji.

Petra Martišková (autorka série Obsidián a knihy Náhodou)

1) Jezdím vcelku pravidelně za dětmi na besedy, tentokrát jsem dostala pozvání i s kamarádem parkouristou na besedu do školy v rámci projektu Přes knihu ke sportu, kde jsme měli povídat já o psaní a knížkách, on o parkouru. V tělocvičně na nás čekal nastoupený celý druhý stupeň. Dav, asi sto žáků, spořádaně sedících na lavičkách. Možná nás mělo trošku varovat už to ticho, které nás přivítalo. Na podobných besedách vždycky panuje ruch, smích a hlahol. Ale tady nic. Ticho, že by bylo slyšet spadnout snad i sněhovou vločku. Říkám si, nevadí, trošku je rozpovídám.

Takže, je tady někdo, kdo rád čte? 

Nic.

Dobře, a je tu třeba někdo, kdo by chtěl psát knížky?

Nic.

Fajn. A co parkour? Baví někoho parkour? 

Nic.

Nějaký jiný sport?

Nic.

Nezvedla se jediná ruka, jediný sval ve tváři se nepohnul, jen to neskutečné ticho. A v tu chvíli mi hlavou proběhlo ono Kristova noho, co tu vlastně dělám a budu celou předlouhou hodinu dělat? 

2) Byl temný. Nebezpečný. Pak potkal ji.

A to je pro dnešek všechno.

Mějte se hezky a zkuste si třeba taky napsat příběh o šesti slovech.

Iveta