Tak jsme v redakci zakopali válečnou sekeru, přestali se hádat o to, jestli si budeme ten který den hrát na Afriku nebo na Antarktidu, klimatické války ustaly… Což je jen a jen dobře, protože máme, jak už minulý týden psala Katka, i jiné starosti než jen stavět si na stole barikády z vydaných knih a hromádek korektur a ostřelovat se gumičkami do zblbnutí.

Hučí to u nás jak v úle, jak připravujeme všechny ty nové (a samozřejmě úžasné) knihy a kromě toho taky pracujeme na speciálních překvápkách, která se týkají našich desátých narozenin. Nějakou malou ochutnávku jste už možná viděli, ale jen počkejte, časem to teprve bude jízda! Fakt se máte na co těšit.

Já si v posledních dnech nemůžu pomoct a hrozně ráda bych byla jako Matylda v pohádce o holčičce s náhradní hlavou od Miloše Macourka. Matylda byla chytrá a snaživá a měla tak plnou hlavu všelijakých věcí (čti: ne úplně potřebných informací), že když se měla naučit do školy něco o ledních medvědech, už se jí to do hlavy prostě nevešlo, a tak plakala a šla za maminkou a maminka to celé vyřešila tím, že jí koupila novou hlavu, aby se mohla dál učit. Přesně tak si totiž připadám každé léto v redakci – že bych potřebovala mít aspoň dvě hlavy a jednu z nich jen a jen na práci, na termíny a na to, abych si pamatovala, kdo je záporákem v které knize a jaká je oblíbená příchuť zmrzliny té které hlavní hrdinky. Na rozdíl od Matyldy mi zatím ale nikdo žádnou náhradní hlavu zatím bohužel nekoupil, ale co já vím, třeba to jednou konečně přijde. A jestli ne, tak aspoň nebudu riskovat, že bych přišla do práce se špatnou hlavou na krku a ani netrefila do kanceláře (ostatní kubulíni by vám ale potvrdili, že k takovému rozpoložení už poslední dobou nemám moc daleko).

Jedna z knih, které mi poslední dobou prošly rukama, je závěr trilogie Den co den Davida Levithana. Jmenuje se Jednoho dne a dál a myšlenku neustálého převtělování rozehrává ještě dál. Nejzajímavějším prvkem je podle mého dvojí pohled na tuto „problematiku“, dva různé názory na to, co je správné a co už není, když jste bytost bez těla a neustále se probouzíte jako někdo jiný. Tyto dva názory reprezentuje A, kterého už dobře znáte z předchozích dílů, a X, bytost, která se mimo jiné převtělila do reverenda Poola, jenž měl pomoci Nathanovi „posedlému ďáblem“. X dostává ve třetím díle poměrně hodně prostoru a funguje tu jako největší záporák – jednoduše proto, že je mu podle všeho jedno, v jakém stavu zanechá lidi, do nichž se převtělí, nesnaží se být nenápadný, nežije v jejich tělech jejich život, ale především svůj vlastní. Zpočátku to vypadá na černobílé rozdělení rolí hlavního klaďase a hlavního záporáka, ale když se začne řešit budoucnost vztahu mezi A a Rhiannon, nebo to, jak může bytost bez těla svými činy v cizím těle někomu nějak pomoct, přestane to být černobílé a začne to být fakt zajímavé.

Povídání o tom, kdo co teď čte, si nechám na jindy, protože čteme teď tak nějak každý asi deset knih najednou a postupně vám je teď v létě budeme představovat.

Tak se mějte krásně, čtěte a užívejte léta!

Adéla

VÍKENDOVKA: Taky byste měli rádi náhradní hlavu? Proč? A na co byste ji použili?

Napište nám svou odpověď do komentářů. V pondělí vybereme jednoho z vás, který si bude moci přát knížku z CooBoo dle vlastního výběru.