Jestli nás znáte už nějaký ten pátek, určitě víte, že pro nás, redaktorky uvyklé pracovní rutině sestávající z redigování, dělání korektur, posuzování rukopisů, vyplňování tabulek, psaní e-mailů, vaření kafí, drbání v kuchyňce a popojíždění po kanceláři na židli, znamená každá akce „venku“ velkou slávu. A co teprve, když nás autorka pozve na křest někam, kam musíme jet několik hodin vlakem! To už je opravdu velká věc!

A přesně to se dělo tento týden v úterý – vyrazily jsme s Terezou do Brna na křest Slovodějek. Jak zmínila autorka Alena Adrianet Heinrichová během této slavnostní události, na tuhle knihu je teď úplně ideální počasí – podzimní vlezlo, které vás ponouká k tomu, abyste si pěkně zalezli někam s knihou, nebo se rovnou vydali do nějaké knihovny. Zároveň už se na vás venku ze všech stran snáší zlaté listí, připomínající zlatou mízu, která je ve světě Slovodějek zdrojem kouzelné moci, i stromy, které tuhle kouzelnou esenci poskytují. 

Taky se docela brzo stmívá a světla nočního města, kterým jsme cestou zpátky na vlak projížděly tramvají, mi velmi živě připomněla několik scén, které vám tu samozřejmě nemůžu prozradit, protože to by byl spoiler jak noha. 😊 Možná jenom naznačím – Slovodějky nejsou jenom romantická fantasy, hraje se v nich místy na docela dost vážnou notu. Během křtu došlo i na úžasné čtení ukázky z knihy, ze kterého mě, určitě i díky brilantnímu přednesu obou čtoucích, úplně mrazilo, i když jsem tuhle pasáž už předtím mnohokrát sama četla. Nicméně si přiznejme, že bez romantiky v knihách by nám vlastně bylo dost smutno. S autorkou jsme na tohle téma vedly nejeden rozhovor a ona nakonec vytvořila hrdinu, který neměl být úplně klasický fantasy svalouš, co má lícní kosti tak ostré, že byste se o ně mohli pořezat, a hrudník tak nabušený, že by se s ním daly zatloukat hřebíky. Rozhodla se, že aby se její hrdina nějak odlišil, bude mít svalů tak nějak normálně, ne aby mu při každém náletu upadávaly knoflíčky od košile, a hlavně dostane brýle. Ovšem podle jejích slov: To je, jako kdybych na čokoládu dala ještě víc čokolády!

Trošku mě mrzelo, že jsme na výlet do Brna neměly celý den, abychom se mohly nechat inspirovat hlavní hrdinkou Slovodějek, tedy vlastně nejvyšší slovodějkou Amálií, a kochat se místní architekturou. A hlavně při procházení ulicemi zvednout hlavu (a nenapálit to do nejbližší lampy) a porozhlédnout se taky po tom, co se skrývá nahoře na fasádě a jestli tam taky odněkud náhodou nekoukají další věci, které se v knize objevily. 😊 Tak se aspoň koukám, když jsem zase zpátky v Praze, a stojí to za to. Zkuste to taky. Možná tam uvidíte chrliče Huga, jak přebíhá ze střechy na střechu, zcela určitě ale objevíte kousek města, jak jste ho třeba ještě neznali. Vyfoťte to a hoďte na instagram s hashtagy: #Slovodejky #PodivejSeNahoru a autorka 23. listopadu vylosuje tři šťastlivce, kteří získají výtisk Slovodějek.

Jo a když už jsme u toho instagramu, můžete tam už taky sledovat právě nejvyšší slovodějku Amálii. 😊

A co v těchto deštivých podzimních dnech louskáme my? Bára se probírá další knihou Jane Austenové (ííííík!), Iveta čte Motýla, který neuměl létat, skvělý český rukopis, o kterém vám brzy poví víc, Tereza piluje k dokonalosti páté Srdcerváče a já jsem právě dnes rozečetla Hada a křídla noci.

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla