Něco vám prozradím, blogů z nejrůznějších veletrhů už jsem psala hroznou spoustu. A všechny jsou si dost podobné, protože, no… ony jsou si i ty veletrhy vlastně dost podobné. Takže takhle pravidelně vykrádám sama sebe, abyste si dvakrát do roka (protože jezdíme na veletrh do Frankfurtu, ale taky na jaře do Bologni) přečetli vlastně dost podobný blog o tom, jak bloumám po halách a hledám pro vás ty nejlepší příběhy. Tak jsem si řekla, že budu statečná a zkusím to jinak! Povím vám něco o veletrhu samotném a zkusím popsat, jaké to je se tam ocitnout.

Frankfurtský knižní veletrh aka Frankfurter Buchmesse je největší knižní veletrh na světě a koná se každý rok na podzim v říjnu. A už má pořádnou tradici, první se uskutečnil v roce 1949 a tehdy bylo ve Frankfurtu 205 vystavovatelů. Dneska už jich je okolo 7 000, takže si dovedete představit, jak obrovský ten veletrh asi je. Nebo. Vlastně nedovedete. Já jsem to taky nedovedla, dokud jsem to nezažila na vlastní kůži. Najdete tam národní stánky (včetně toho českého), kde se prezentuje to nejlepší z literatury dané země, a pak taky samozřejmě stánky jednotlivých nakladatelství – od obřích, jako je třeba HarperCollins nebo Penguin Random House, přes středně velké až po ty úplně maličké, kterým se na poličky vejde sotva pár knížek a jedna židle ke stolu. Pak je tu jedno celé patro plné jen literárních agentů, ti nemají stánky jako takové, ale právě jen stůl a židli. A tablet, kde vám ukazují autory a knihy, které zastupují.  

Celé se to odehrává ve čtyřech halách, které mají všechny minimálně dvě patra. A ještě je tam takzvané fórum, kde je expozice (a restaurace!) čestného hosta – ten se každý rok mění a letos jím byla Itálie. (Nicméně pro mě velké zklamání, v restauraci neměli těstoviny ani pizzu! Smutek!) A letos k tomu navíc přibyla jedna extra hala celá věnovaná new adult a young adult. Celá hala plná ořízek, třpytivých obálek a všeho ostatního, co k tomu patří. Byli byste v ráji! 

Z mého popisu možná už chápete, že tři dny, které ve Frankfurtu každý rok strávíme, znamenají hodně chození, občas i běhání. Mezi stánky, ze schůzky na schůzku, pro kafe, pro něco malého k obědu… Nejradši mám ale ty chvíle, kdy mám trochu volno a můžu po halách jen tak bloumat a nechat na sebe to obří knižní mraveniště působit. A hledám inspiraci, koukám, co je kde jak vystaveno, hledám knížky, co mě zaujmou na první pohled. A fotím. Hodně fotím… Tyhle veletrhy dovedou být pěkně vyčerpávající, to si možná už dovedete představit. Ale já to mám ráda a vlastně mě to baví. Ráda vidím lidi, které knihy baví stejně jako mě. Nebo jako vás :) 

Tereza