Michal mi posledně tak trochu vypálil rybník. Tenhle týden jsem původně chtěla psát o Korunních princeznách, protože je právě dočítám a jsem z nich vážně nadšená, ale jelikož jste o nich slyšeli před tak krátkou dobou, rozhodla jsem se dnešní blog věnovat začínající české – za mě velice slibné – autorce Denise Černé.

Ta nám nabídla k vydání rukopis Poslední člověk na planetě Zemi a asi už vám název sám napoví, že se jedná o sci-fi. Já jsem na sci-fi prakticky vyrostla, a protože Denisa umí opravdu dobře psát, její rukopis si mě okamžitě získal.

Je silvestr, končí rok 300 po Zániku a začíná rok 301 a s ním i nové století. Osmnáctiletý Nico 1633 žije v Polis 1 a je typickým produktem své doby. Povrchní, znuděný, bezúčelný, ale protože patří do nejvyšší společenské vrstvy, může se aspoň občas povyrazit letem v autě, dát si sem tam lepší cibus nebo zajít do 10D kina. V hlavě má hned za uchem, stejně jako všichni ostatní občané Polis, zabudovaný čip a na ruce Boba, náramek, který se stará naprosto o všechno, včetně komunikace s jinými lidmi. Obyvatelé Polis totiž spolu vlastně nemluví, místo toho k sobě vysílají myšlenky. A aby nemuseli poslouchat veškeré myšlenky všech lidí v okolí, Bobo jim neustále pouští nějakou hudbu, a tím přísun informací a emocí filtruje.

S novým rokem 301 ale vstoupí do Nicova života změna. Nico už sice za sebou má několik vztahů (od mladých občanů Polis se vyžaduje, aby vyzkoušeli co nejvíc partnerů, kdyby náhodou s někým byli kompatibilní a schopní zplodit potomka), ale pak narazí na Tabithu 29 999 a všechno je jinak. Tabitha mu naprosto učaruje, je překrásná, záhadná a úplně jiná než všechny jeho předešlé bejbies a bejbové. S ní úplně zapomíná na to, že dlouhodobější vztahy v Polis vlastně nejsou žádoucí. A taky začíná víc přemýšlet. Byl by rád, aby měl jeho život nějaký účel, nějaký smysl – třeba tak jako životy Tabitiných rodičů, kteří jsou lékaři. A díky tomu, co mu Tabitha později odhalí, začíná mít jisté podezření, že to, co mu celý život tvrdili, totiž že planetu Zemi zničila zákeřná Natura, není pravda. Zatouží po tom dostat se ze zlaté klece Polis a poznat pravdu. Ale cesta za poznáním bude trnitá.

A abych vás na tuhle scifárnu ještě víc naladila, ráda bych se pochlubila obálkou, kterou pro nás vytvořila Adéla Stopka. Je naprosto geniální a text skvěle vystihuje. Holt kdo umí, umí.

A co se děje v redakci? Momentálně usilovně dáváme dohromady ediční plán na první pololetí roku 2023, abychom vám ho mohli představit, a samozřejmě čteme. Katka se pustila do nové knihy Jenn Bennettové, Adéla začíná pracovat na Národním opruzení Karolíny Zoe Meixnerové a já už se těším na komiksové zpracování románu V šedých tónech od Ruty Sepetysové.

Mějte se hezky a čtěte!

Iveta