Sice je to těžko uvěřitelné, ale právě píši svůj letošní poslední blog. Z počítače mi odněkud hrají koledy (v těch 326 otevřených oknech se špatně zjišťuje, odkud to je) a já v hlavě rekapituluju letošní pracovní rok. Samozřejmě jen ty nejdůležitější věci. Takže… V redakci jsme tento rok zatím vypili 1 863 šálků kafe, 1 746 hrnků čaje (Adéle ten počet dost táhne nahoru), na korektury jsme spotřebovali přes 15 000 listů papíru, vypsali jsme 21 propisek a podařilo se nám zahubit jednu květinu v květináči.

 A kromě toho jsme samozřejmě přečetli desítky knih, stovky rukopisů a tisíce stran redakcí a korektur. A abych ve výčtu nezapomněl – Katce se podařilo úplně ošoupat jednu jednorožčí mikinu (že prý 15 stupňů v kanceláři je málo, nebo co to tady občas vykřikuje).

Ale abych jen nevzpomínal na letošní rok, musím vám napsat, na čem právě pracuju. A jsou to hned dvě skvělé knihy. První se jmenuje Bouřná vrána a její autorkou je Kalyn Josephsonová. A musím říct, že kromě skvělé obálky mě kniha zaujala i tématem. V království Rhodaire vše ovlivňují magické vrány, jež slouží lidem – dohlíží na počasí, na zemědělství, na zavlažování a ty nejmocnější ze všech slouží jako válečné vrány (jen si prosím nepředstavujte ty černé ptáky, co někdy vidíte venku. Vrány v této knize jsou obrovští mocní ptáci, na kterých lidé létají a kteří jedním máchnutím pařátů rozpářou koně). Princezna Anthia se nemůže dočkat, až si během obřadu vybere svou vlastní válečnou vránu… Ovšem její plány tak trochu naruší sousední říše, která během slavnosti pomocí zrádců všechny vrány zabije, stejně jako současnou královnu. Půl roku nato se Anthia utápí v depresí, a ty se ještě prohloubí, když jí její sestra, nyní královna, oznámí, že aby Rhodaire vůbec přežilo, musí si Anthia vzít prince ze… ano, z té říše, která před pár měsíci zničila celý její svět. Naštěstí jí svitne jedna malá naděje, uprostřed ruin najde nepoškozené vraní vejce. Jenže jak zařídit, aby se vylíhlo. A bude jí jedna jediná vrána stačit k tomu, aby ochránila sebe, svou sestru a celé království? A je její nastávající opravdu takový zlosyn, jak o něm vypráví legendy? Jestli máte rádi klasickou fantasy se spoustou bitek, akce a fantastických stvoření, určitě si přečtěte Bouřnou vránu, která vychází příští rok na jaře. (Ano, je to opravdu tak, za chvíli tady máme rok 2020.)

Další kniha, o které chci psát, se od té předchozí snad ani nemůže lišit více. Jmenuje se Spolu to zvládneme od slovenské autorky Miroslavy Varáčkové. Hlavní hrdinka Timea vždycky snila o tom, že společně se svými kamarádkami bude hrát na housle v dívčí kapele. Že si bude užívat volný čas jako všichni středoškoláci. Že bude volná a bude si svůj život řídit tak, jak sama chce. Ale to by nesměla mít ty nejvíc ochranitelské rodiče na světě, kteří jí organizují každou vteřinu jejího života, kteří jí zakazují housle, hudbu, a dokonce i všechny kamarády (protože na ni nemají „dobrý vliv“) a jimž jde jen o to, aby jejich dcera měla ve škole samé jedničky a vždy byla nejlepší ve všech předmětech. Jediné, co je příliš nezajímá, jsou její názory a přání. A tak když se naskytne možnost jet se školou na pár dní do Berlína, Timea neváhá a vyrazí. Ovšem místo divokého večírku plného nespoutané volnosti ji čeká zážitek, na který nikdy v životě nezapomene. A je možné, že by to ve skutečnosti rodiče se svou péčí až tak nepřeháněli? A co její nejlepší kamarád Adam, který se jí také snaží pomáhat za všech okolností? Prostě jestli chcete netuctový příběh ze současnosti, počkejte si na Spolu to zvládneme.

Nebudu vám psát, kdo na čem pracuje, protože určitě máte plnou hlavu shánění a balení dárků, pečení cukroví, kácení stromku v lese a pytlačení na rybníce… A tak prostě jen… Veselé Vánoce.

A nezapomínejte, že Vánoce jsou nejlepší čas na čtení.

Michal

VÍKENDOVKA!!! Jaký nejhorší nebo nejtrapnější dárek jste kdy dostali?