CooBoo

A co vy a přebaly?

Víkendovky

Takhle při pátku se nám v redakci občas stává, že zabředneme do zajímavých diskuzí o nesmrtelnosti chrousta. A dost často se naše debaty – překvapivě – týkají knížek. A tak jsme přišli na to, že je naše redakce rozdělená na dva tábory v naprosto zásadním problému: PŘEBALY.

Však to znáte: vyrazíte do knihkupectví, blaženě couráte mezi regály, vybíráte, jestli si domů odnesete pět nebo deset knih, které na vás svůdně pomrkávají. Vyprázdníte u pokladny peněženku, zapláčete a na uklidněnou si k nákupu přihodíte ještě tu krásnou bichličku ze stojanu s novinkami, abyste si trochu uklidnili nervy. Horko těžko vytáhnete pětitunovou tašku do schodů, zaplníte i poslední skulinku v knihovně a přichází ta žůžo chvíle, kdy vybíráte, jaký příběh dneska načnete.

A volba padne na krásný hardback s naprosto božím přebalem: představte si třeba náš nádherný duhový Warcross. A právě v tomhle momentu se naše redakční názory začnou různit. Protože Michal samozřejmě prohlásí: „No a pak si vyndám Warcross z knihovny, opatrně sundám přebal, odložím si ho do speciálně vyhrazené poličky pouze na přebaly právě čtených knížek, aby se mu něco nestalo, a čtu.“ Kdežto Adéla si myslí něco jiného: „Vezmu si ten Warcross tak, jak je, pěkně i s přebalem, protože ten je na té knížce přece právě kvůli tomu, aby ji chránil.“

No a babo raď, kdo má pravdu? Já osobně se musím přiklonit na Michalovu stranu, protože když si čtu knížku „nahatou“, nebojím se, že se zničí nebo trošičku ošoupe v tašce – než ji vrátím do knihovny, zase na ni krásně plácnu přebal a tadá, je jako nová. Na druhou stranu ale chápu i Adélin argument, že kdyby přebal sundala, tak ho někam založí, zmuchlá, roztrhá nebo ztratí a je to v háji. Ne každý má designovanou poličku jen na přebaly jako Michal, že jo. Tak to prosím někdo za nás rozsekněte, díky!

Jinak v lednu zatím čteme samé úžasnosti, které se už pomalu blíží k vydání. Já právě dolaďuju poslední detaily v druhém dílu série o Ruby Redfortové, tentokrát s názvem Naposledy se nadechni. Tuhle knížku jsem nikde moc neviděla a vlastně nevím, jestli o ní vůbec víte – což je fakt škoda. Je to totiž hrozně vtipný middle grade jako dělaný na dlouhé zimní večery (co začínají přibližně ve tři odpoledne). Ruby je třináctiletá geniální holka, která se vyžívá v šifrách a člověk se vedle ní cítí jako naprostý tupeček. V prvním dílu série se stane tajnou agentkou Spektra, špionské organizace, která zrovna přišla o svého experta na kryptologii. Ve druhém dílu se už vrhá do akce jako právoplatná agentka a musí se poprat s jakýmsi děsivým mořským monstrem a samozřejmě kupou záhad. Tahle knížka primárně potěší asi spíš mladší čtenáře, ale já se u ní taky hrozně bavím: je tam totiž kupa šifer a hádanek, které můžete luštit spolu s Ruby.

Michal dělá redakci Múzy nočních můr, druhého dílu Snílka Neznámého, a já už se nemůžu dočkat, až si ho přečtu třeba v korektuře, protože Snílek je podle mě jedna z nejlepších knížek minulého roku. A Adéla právě odesílá do tiskárny osmé Pupíky, abychom pro vás nepřipravovali pořád jen bichle s tisícem písmenek, ale občas taky něco útlejšího s obrázky.

Tak se těšte na novinky příštích týdnů a hezký víkend!

Katka

Rozsekněte to naše dilema – číst knížky s přebalem, aby se nezničila kniha samotná? Nebo přebal sundat a riskovat jeho ztrátu, ale pokud se povede ho nezakramařit, tak mít možnost vrátit knížku do knihovny jako novou?

Albatros Media newsletter

Zajímá Vás, jaký knižní hit právě vychází, na jaké zboží je výhodná sleva, jaká běží soutěž o ceny? Přihlášením k odběru našich e-mailových novinek souhlasíte se zpracováním osobních údajů.