Zdar a sílu, moji milí, doufám, že jste si užili Valentýna, pokud ho slavíte, případně že jste tento den přežili ve zdraví jako každý jiný, pakliže je vám tenhle svátek úplně šumák. Já si této slávy obvykle všimnu tak, že se v obchodech s nějakým předstihem objeví srdíčkové všechno, a začnu se těšit na patnáctého února, kdy si budu moct nakoupit hromadu čokolády (a buďme upřímní, taky prosecca) ve slevě. 😊 Nicméně abyste si nemysleli, že mám srdce z kamene a milostné příběhy mě nedojímají, chtěla bych vám dnes představit jednu z mnoha knížek, které mi v uplynulých týdnech prošly pod rukama.

V květnu vyjde Síla obsidiánu od Petry Martiškové, závěrečný díl její obsidiánové trilogie, a musím říct, že také můj nejoblíbenější. Pokud jste ještě ani jeden z nich nečetli, tak šup šup pro první dvě knihy, protože přijdou SPOILERY.

Atmosféra v sídle zaklínačů je pochmurná. Mnoho z nich truchlí pro své blízké, kteří zahynuli v nedávném boji, a naše hlavní hrdinka Anna je navíc na rozpacích z toho, jak by se měla vlastně chovat ke svým rodičům, kteří vůbec nejsou tak mrtví, jak jí od mala tvrdili. Když navíc její máma opatrně nadhodí, že jeden z mladých zaklínačů by se měl jednou stát jejím mužem, protože to tak naplánovali, neví, jestli ji jímá větší úzkost z toho, že v Praze dvacátého prvního století má někdo pocit, že domluvený sňatek je dobrý nápad, nebo z toho, že jestli se z něj bude chtít vyvléknout, bude muset rodičům jednou přiznat, že její srdce patří jednomu z nepřátel zaklínačů, démonovi Damienovi. Který teda není až takový nepřítel, modří už vědí, že. 😊 Co však všechny trápí nejvíc, je řádění proradné alchymistky Kiry, která našim milým hrdinům pěkně zavařila na konci posledního dílu, i to, co je vlastně významem nalezeného proroctví – a v podstatě hlavně to, co a jak by měli zaklínači udělat, aby zachránili svět. Prostě pohodička. Přesně v takové atmosféře, kdy už jí dramatický osud leze i ušima, se Anna rozhodne, že by přeci jen taky chtěla zažít takové ty věci jako normální středoškolačka – udělat maturitu, užít si školní ples nebo randíčka se svým klukem.

Nu, bohužel není normální středoškolačka, takže work-life balance pro ni není snadná věc. Má však kolem sebe spoustu úžasných lidí, kteří jí pomáhají nebo kryjí záda, od svých kamarádů přes pseudodědu Dana a bylinkářku Monu až po démony Cedrika s Damienem, tedy především Damiena, který pro ni dělá první poslední. Protože už je na světě nějaký ten pátek a netře zrovna bídu s nouzí, mohou si s Annou dopřát vskutku luxusní randíčka a výlety, když si na chvilku potřebují odpočinout od zachraňování světa.

A tady nastává jeden z momentů, kdy si při čtení chrochtáte, že to není autorčina první kniha a že Petra Martišková má ty romanťárny fakt v malíku. Všeho je tak akorát, nic není ani zbytečně odbyté, ani zbytečně popisné (nebo nedejbože trapné), prostě boží!!! Další aspekt, který mě ostatně baví na celé sérii, je atmosféra Prahy (a taky několika dalších tajemstvími opředených míst po Česku). Těžko se mi to popisuje – nicméně jsem při čtení měla pocit, že na rozdíl od tolika dalších (zejména zahraničních) knih Praha neslouží jen jako (mnohdy pěkně papundeklová) kulisa, ale naopak že město v příběhu žije svým životem a dýchá. Zkrátka je vidět, že tu autorka nebyla jednou na návštěvě během letních prázdnin, ale že to tu zná a má ráda. 😊 Za mě rozhodně super, že si můžu představovat temné a tajemné události odehrávající se kolem orloje, Týnského chrámu nebo Pražského hradu, zatímco při procházce Starým městem zakopávám o davy cizokrajných návštěvníků.

Jak už jsem psala, na Sílu obsidiánu se můžete těšit v květnu.

A na závěr ještě flash news z redakce: Iveta si užívá dovolenou, Katka už se pro změnu vrátila z teplých krajin zpátky domů a čte To jediné, co na světě zbývá, zatímco Michal louská Korunní princezny.

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla