Na rozdíl od minulého pátku, kdy Bára konstatovala, že letošní léto zatím moc nevypadá jako léto, můžu tentokrát říct, že léto létuje tak na čtyři sta procent a já jásám. Sice bych se obešla bez těch změn teplot „z nuly na sto“, ale konečně máme možnost si to prázdninové horko užívat i někde jinde než jenom na papíře v našich oblíbených knihách.

Letošní léto zatím moc nepůsobí jako léto, tak možná nevadí, že ani dnešní blog nebude o sladkých letních růžových láskách zalitých sluncem.

Znáte ten pocit, kdy otevřete knihu jen „na zkoušku“, abyste zjistili, o čem to všichni mluví – a najednou jsou čtyři ráno, oči vám hoří a v hlavě máte jedinou myšlenku: „Ještě jednu kapitolu.“

Už to skoro vypadalo, že se ani nedočkáte, ale konečně je to téměř tu! Zhruba za měsíc byste měli mít možnost najít na pultech knihkupectví pokračování Říše upíra od Jaye Kristoffa, které se v češtině jmenuje Říše prokletých.

Milé čtenářky, milí čtenáři, edičák na druhou půlku letošního roku je tady! Podzim bývá hlavní knižní sezona, takže jsme si pro vás připravily pořádnou nálož nového čtení.

Nazdárek, dneska musíme začít tradičním počasovým kolečkem, protože! Můžete mi někdo říct, co to je? Kam odešlo moje horké léto? Proč je venku tenhle podzimohnus uprostřed července? Může to už odejít, děkuju, nechci, stačilo? Tolik otázek a já napjatě čekám, kdy zas naskočí mód „sluníčko svítí, ptáčci zpívají“. Ale podzimní atmoška venku mě inspirovala k tomu, že vám představím svou nejnovější českou věc, která se právě na podzim chystá ven.

Jestli dneska čekáte nějaké lehounké pohodové letní počteníčko, bublinkatou limču s dvoubarevným brčkem nebo tak něco… tak vás asi zklamu. Vydáme se totiž do podsvětí za Hádem a Persefonou v posledním dílu Doteku temnoty, nazvaném tentokrát Dotek chaosu.

Detektivky na léto? Ano, prosím! A nejlépe od někoho, kdo je umí napsat tak, že přestanete vnímat okolí a podezíravě se díváte na všechny kolem sebe. Přesně tak píše Maureen Johnson – a Smrt v Jitřním domě, která vyšla začátkem června, vás o tom znovu přesvědčí.

Je to tady…! Konečně nastal TEN DEN. Den konce školy, vysvědčení a oslavných zmrzlin. Den, který tak nějak všichni vnímáme jako ten pravý začátek volna, léta a prázdnin, i když už do školy nechodíme. Myslím, že se na něj ve skrytu duše těšíme možná téměř všichni – znamená nejen konec povinností a úkolů a testů, ale hlavně začátek jiného času.

Je krásně, sluníčko svítí, prázdniny se kvapem blíží a především ti, co ještě chodí do školy a studují, můžou dvojnásobně zajásat. Nastane ideální období pro to, vyvalit se s knížkou k bazénu. Chvíli si číst, pak se smočit ve vodě a zase si číst. Já už tedy tohle štěstí nemám, tiše všem šťastnějším závidím, ale knížky můžu louskat pořád. Je to moje práce. A právě o jedné knížce, kterou jsem nedávno přelouskala a kterou už si můžete i koupit, bych vám ráda dneska napsala.