Pojďme začít mým oblíbeným meteorologickým okénkem, protože to už tady dlouho nebylo! Ráda bych vás o něco požádala – mohli byste se prosím společně se mnou modlit, aby už konečně přestalo být jaro nebo skoro léto, když má být zima, a aby už taky trochu něco nasněžilo? Pěkně prosím, smutně koukám! Docela ráda bych pro změnu šoupala nohama na lyžích, a ne v práci po koberci, když zapomenu včas poslat ostatním něco, co jsem rozhodně slíbila v předchozím týdnu a pak se mi to vykouřilo z hlavy. A pojďme si říct, že třeba takové Praze sněhová čepice fakt sluší a kvetoucí keře v parku vypadají v lednu vážně dost divně. 😊

Ráda bych prožila takovou (meteo) atmosféru, jaká panuje (nejen) v první kapitole knihy Zvonkohra od Elišky Václavíkové. Dva bratři se tam totiž nachází v úplném ledovém (i sněhovém) království a bruslí domů po zamrzlé řece. No a taky u toho teda na sebe vytahují staré křivdy, zas až taková idylka to není. Je to však první příběh odehrávající se ve Městě soch a jeho okolí, jeden z mnoha, které ve Zvonkohře najdete. Pokud už naše blogy čtete nějaký ten pátek, určitě víte, jak (STRAŠNĚ STRAŠNĚ) moc mě baví, když jsou příběhy v knihách umně propletené a když se před vámi při čtení postupně rozplétají osudy hrdinů. Ha, takhle by to mohlo skoro vypadat, že Zvonkohra je nějaká pořádná fantasy bichle, ale chyba lávky, milí zlatí! Zvonkohra je contempo, v němž autorka Eliška spletla romantické linky s neuvěřitelně vtipnými historkami (kapitola Dvacet šestka!!!) i příběhy, kterým bych bez váhání přiřkla nálepku heavy. Jde tady o vztahy – milostné, kamarádské, v rodině i k vyšším principům. To je jedna z věcí, která se mi na Zvonkohře líbí nejvíc – že si v ní najdete svoje, pokud vás baví romantické příběhy i pokud už jich máte po krk a zdá se vám, že na světě jsou i jiné důležité věci a rádi si čtete třeba o vztazích mezi přáteli a sourozenci.

Příběhy jsou navzájem propletené, jak už jsem předeslala a jak taky naznačuje parádní obálka, kterou má na svědomí Adéla Stopka. Hlavní postava z jedné kapitoly se pak jako vedlejší postava objeví v dalších kapitolách a postupně si můžete poskládat celý její osud dohromady. Jako redaktorka jsem Zvonkohru četla víc než jednou a pokaždé jsem měla co objevovat. 😊 A co se objevování týká, má kniha ještě hudební rozměr. Autorka je totiž kromě jiného také hudebnice, a dokonce skladatelka (která mj. umí přetavit své dojmy ze čtení do vlastních skladeb – OMG!!!, které si můžete poslechnout na insta @sound.of.book nebo na jejím youtubovém kanále). Každý příběh doprovodila hudební skladbou (nebo i písničkou), ke které se snadno dostanete prostřednictvím QR kódu na začátku každé kapitoly.

Každý z devíti příběhů je vyprávěný v jiném stylu – který odpovídá charakteru dotyčného hlavního hrdiny. Jinak se zkrátka na svět dívá (a vypráví) pragmatický matematik a jinak nadějná zpěvačka, pro kterou je hudba vším a mezi exaktně uvažujícími blízkými si připadá jako v kleci. (A jinak žvaní kluk, který musí dát všem vědět, jak se stalo, že dal na fotbale gól míčem na házenou, který mi z nějakého důvodu strašně připomíná jednoho mého kamaráda a jehož dobrodružné cestování je stopro jedním z nejlepších momentů celé knihy). Autorka Eliška opravdu mistrně vládne perem klávesnicí, každé slovo i mezera má své místo a v textu nic nechybí ani nepřebývá (mohli by to někteří nejmenovaní autoři zejména fantasy taky tak dělat, prosím?). Píše lehce, s vtipem sobě vlastním a poeticky si hraje s jazykem jako málokdo. Člověk ale nemá při čtení pocit, že by mu chtěla předvést, co všechno se slovy umí, spíš naopak. Je to velmi milé, jako by vás vypravěčka vyzvala k tanci a celou dobu vás zlehka a elegantně vedla jedním příběhem za druhým. Autorka sama je vůbec nesmírně milý a neuvěřitelně zajímavý člověk, což se do knihy rozhodně otisklo.

O knize píšeme, že to je poetické dobrodružství (ne)všedních hrdinů – a za tím si fakt stojím. Až si budete chtít v klidu pocumlat knižní bonbonek, takovou pečlivě vyrobenou pralinku, navíc v krásném balení, dejte si Zvonkohru. Garantuju vám, že nebudete litovat. 😊 Vychází na začátku února.

A na co dalšího se od nás můžete časem těšit? Michal čte To poslední, co na světě zbývá, Katka louská zatím bezejmennou čtvrtou Oloknihu a Iveta připravuje V šedých tónech, které vyjde jako komiks.

Mějte se krásně, myslete na mě s tím sněhem a čtěte!

Adéla