Poslední dobou mám pocit, že se knihy dělí na dvě skupiny – podle anotací. Na knihy, kde se vlastně dozvíte (skoro celý) příběh už v anotaci a jen si řeknete: „To by bylo dobrý rozvést do delšího textu a zažít v knížce na více stránkách.“ Tuhle knihu si koupíte, začnete ji číst a je to skvělé, protože dostanete přesně to, co jste čekali. Ne že by tam nebyla žádná překvapení, příběh nějak plyne, samozřejmě se posune, udělá nějaký ten plot twist a vy dočítáte knížku s tím, že byla tak super, jak jste vlastně na začátku čekali.

No a pak existují ty druhé knihy, kde vás anotace nějak navnadí, pootevře vám vrátka do světa příběhu, ale to, co se v knížce odehraje potom, je úplně jiná jízda. A do té druhé skupiny patří Havraní spolek.  

Když jsem si před redigováním četla anotaci, měla jsem dost jasnou představu, co mě čeká. Ale nemohla jsem se víc mýlit. Ne že by byla anotace mimo, ale je to takový začátek příběhu, že vlastně už na desáté straně knihy víte, že tady půjde o mnohem víc a že vás v každé další kapitole čeká nějaké wow překvapení. A tak se i stane. Až do poslední stránky. 

Ta anotace zní takto: Když se narodíte do rodiny jasnovidců, nese to řadu výhod i zdrcujících břemen. Své o tom ví i šestnáctiletá Blue Sargentová – odmala jí totiž vtloukali do hlavy, že až jednou políbí svou pravou lásku, její vyvolený zemře. A tak se Blue klukům radši vyhýbá. Jenže pak se objeví havraní kluci, čtyři studenti elitní školy, které vede přitažlivý Gansey. Hrozba smrtícího polibku je najednou mnohem reálnější. Společně navíc řeší záhadu pohřbeného krále… a světy živých i mrtvých se začínají zlověstně prolínat. 

ALE… všechno je pravda, ale je to, jako kdybyste stáli na břehu moře a mysleli si, že dohlédnete až na jeho dno. Havraní spolek je plný tajemna, záhadných lesů, zvláštních postav, minulosti a i budoucnosti, prolíná se v něm čas a prostor, svět mrtvých se dotýká světa živých. Hledají se energetické linie, magická místa a pohřbený velšský král Glendower, který tomu, kdo ho probudí, splní přání. Samozřejmě nechybí romantická linka, příběh doplňuje Blueina super divná rodina plná magií nadaných žen a šmrnc příběhu dodává spolek havraních kluků z elitní školy. Klučičí pohled (a konkrétně pohled klučičí party) na svět v našich knihách často chybí a tady je zachycen víc než věrohodně a hlavně vtipně.  

Havraní spolek vám můžu jen doporučit, už dlouho jsem nečetla YA knížku, která by měla takový spád. Vyjde už v květnu (a bude mít krásnou ořízku). Takže se máte na co těšit. 

Jinak v redakci připravujeme i další knihy, Tereza rediguje Uvidíme se včera, Iveta čte Setkáme se na Venuši a Adéla dělá korekturu Národního opruzení 2. 

Mějte se krásně a čtěte! 

Bára