Nabízejí hlubší pohled do světa magie, silnější emoce a závěr, který vás nenechá vydechnout. Je to kniha o obětech, moci a lásce, která musí přežít v prostředí, kde nic není zadarmo. Já už nemohu dospat na velkolepé finále, v němž půjde doslova o všechno.
Co se týká postav, v prvním díle jsem neměla oblíbence, ale tady mi vyloženě sedla hlavní hrdinka Celia. Nevím, jak je to možné, ale nakonec se z ní vyklubal silný ženský charakter. Bavila mě i její chemie s Michalem, která je v tomhle díle fakt hmatatelná.
Na příběhu jsou rozhodně znát autorčiny bohaté spisovatelské zkušenosti. Příběh má sice pomalejší tempo, ale je úžasně propracovaný. Ze začátku sice můžete mít pocit, že se trochu ztrácíte, ale autorka pomalu odhaluje všechna tajemství.
Myslím, že lepší závěr, autorka napsat nemohla. Vzpurná čarodějka mi sedla o chlup víc než Nelítostný lovec. Slovní přestřelky mezi Rune a Gideonem krásně gradují a jejich srdce se ocitají v souboji s hlavou. Tyhle dva jsou krásnou ukázkou toho, že mezi láskou a nenávistí je tenká hranice.
Evie svou kuráž, odhodlání a neomalenost neztratila. Ba naopak zesílila a rozhodně mu nic nedaruje. A Kingsley? Bože, ten žabák mi přivodil tolik nových vrásek od smíchu. Je to prostě božan! Jen tedy nevím, zda by své nadšení sdílel i samotný Zloduch. Přiznávám, že mi ho až chvilkami bylo chudáka šéfa líto.
Autorka nepopisuje postavy jako krásné — spíš vypichuje jejich křivé zuby, mastné vlasy a zvláštní rysy. A přesto ti nejhezčí byli největší zloduši. Křivý úsměv Opal si každý musel zasloužit. Ty nejkrásnější tady byly myšlenky. A pohádková odvaha.
Sera je hrdinka, která pro mě měla takový Celaena vibe. A ne kvůli vlasům jo! Ransom je naopak takový Kaz Brekker šmrncnutý někým dalším ?? A fakt, jak tu oba mají své úhly pohledu je čtenářský požitek.
Vánoce z knihy opravu dýchají, ale nejen to – velkou roli zde má taky krasobruslení a hudba – to jsem si na knize zamilovala nejvíce. Není to však jen přecukrovaná vánoční romantika, je tam i něco více – rozdílná zázemí hlavních hrdinů podtržena v kontrastu vánočních svátků.
Mezi postavami se rodí pouto, které má v sobě křehkost i sílu. Autorka dokáže vykreslit drobné detaily tak, že z nich cítíte emoci, jako byste sami stáli mezi padajícími listy. Nejde jen o romanci, ale i o hledání místa, kde být sám sebou.
Je to taková místy těžká a náročná, jindy naopak úsměvná a milá a pro mě, z mé pozice, místy i tak jakoby nostalgická (přece jen už střední školu mám několik let za sebou) kniha. Běžné situace, které řeší mladý člověk, když dětství už má za sebou, ale stojí teprve na hraně dospělosti, pomalé pronikání a poznávání světa, jak ho znají ostatní vrstevníci, a největší boj odehrávající se v sobě samém.