Šéfredaktorkou CooBoo jsem od roku 2013, ale byla jsem u něj od úplného začátku, když se pokoušelo vyrůst z plenek. Je to moje srdeční záležitost a trochu práce snů. Vždycky jsem chtěla dělat knížky a jsem moc ráda, že se mi to podařilo. U nás doma se totiž četlo odjakživa a naši měli (pořád mají) obrovskou knihovnu, kterou jsem se kdysi zařekla celou přečíst. Jako malá jsem milovala hlavně Nekonečný příběh. Představa, že bych třeba taky mohla vstoupit do knihy a upravovat děj, vytvořit si vlastní Fantazii, mě doslova fascinovala. Moc jsem to Bastianovi záviděla. Do redakce CooBoo jsem se ale dostala přes Albatros a Harryho Pottera a přes všechno, co s ním souvisí. Stále jsem oddaný potterhead, ale taky ráda čtu contemporary příběhy, co vás chytí za srdce. Z kubulínských autorek mám nejradši Jandy Nelsonovou nebo Rutu Sepetysovou. A taky Kerstin Gierovou, se kterou jsem strávila spoustu překladatelských hodin…

Ke knížkám mám odjakživa hodně silný vztah. Svoje nejoblíbenější jsem jako malá znala skoro nazpaměť – třeba Děti z Bullerbynu. Jako školačka jsem četla všechno možné, ale pak, v mých jedenácti letech, přišel Harry Potter a bylo vymalováno. Rebelsky jsem začala Tajemnou komnatou a pak jsem teprve pokračovala Kamenem mudrců, jenže potom jsem na další bradavická dobrodružství musela poctivě čekat. Ve škole mě vždycky bavila angličtina, tak jsem si pátý díl zkusmo přečetla v originále, než vyšel česky. Tenkrát to nebyl nijak úžasný čtenářský zážitek, spoustě věcí jsem vůbec nerozuměla, ale nakoplo mě to, abych se pořádně učila cizí jazyky. Nakonec jsem vystudovala bohemistiku a překladatelství a tlumočnictví angličtiny a šťastný osud mě pak zavál do redakce CooBoo. Od svých oblíbených „dospěláckých“ spisovatelů jsem se zase vrátila k trošku lehčímu čtení, jehož mnohotvárnost mě však nikdy nepřestává udivovat. Vždycky jsem se ráda toulala ve fantastických světech a ráda jsem potkávala hrdiny, kteří se umí ohánět mečem stejně dobře jako ostrovtipem, a hrdinky, které se takových týpků pranic nebojí. (Zdravím Geralta z Rivie & spol.) Líbí se mi, jak je čtenářská komunita kolem young adult knih živá a aktivní. Nemám ráda, když někdo podceňuje mladé lidi jenom proto, že jsou mladí, a stejně přistupuju i ke knihám z CooBoo – jen proto, že jsou určené spíš mladšímu publiku, přece neznamená, že to nejsou pecky.

[email protected]

Každý správný redaktor musí říct, že knihy miloval už jako malý a tato láska mu vydržela celý život… A nejinak tomu bylo u mě, začala jsem u Vlaštovek a Amazonek (zasvěcení tuší), které jsem milovala a četla opakovaně. Pak se jedna paní v Británii rozhodla, že napíše o čaroději s jizvou na čele, a změnila mi život. Tímto ji na dálku zdravím! Čtení se od té doby stalo nedílnou součástí mého života, protože dny bez stránek mi přišly chudé – chudé o další světy. Studovala jsem proto jazyky a literaturu a hledala práci, která by s knihami souvisela. Shodou okolností si mě tehdy naše šéfredaktorka Tereza vybrala do CooBoo a od té doby se young adult příběhy staly mým oblíbeným paralelním vesmírem. Někdo kdysi řekl, že knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky. A to o kubulínských knihách platí dvojnásob, jejich (někdy sice drsné) světy jsou útočištěm a domovem pro mnoho čtenářů a doufám, že to tak bude i nadále.

[email protected]

Doma jsme měli vždycky regály plné knih. Táta se živil knižní sazbou a taky měl spisovatelské ambice, takže moje rané dětství provázelo datlování do stroje. Ten zvuk se mi zalíbil natolik, že jsem si řekla, že to musím zkusit taky. Někdy v sedmi osmi letech jsem nadatlovala svoji první pohádku. Figurovali v ní tři bratři a obr, a protože ji mám dodneška schovanou, tak vím, že byla otřesná.:-) Touhle pohádkou to ale neskončilo. Jednak mě psát bavilo, jednak jsem zjistila, že se díky psaní můžu ulít ze společných aktivit typu hra na Krvavé koleno. Nicméně roky plynuly a já jsem si uvědomila, že úspěšný publikující spisovatel musí být mimo jiné grafoman. Samozřejmě musí vládnout slovem, mít dobré nápady, ale pokud není grafoman, má to těžké. Grafoman já jsem nikdy nebyla. Ale u psaného textu, a hlavně u knížek, jsem chtěla nějakým způsobem zůstat. A tak se ze mě stala redaktorka. Člověk, který pomáhá překladatelům a autorům, aby jejich texty byly ještě hezčí a pěkně se četly. A tuhle práci si sem tam proložím nějakým překladem a myšlenkou na psaní, kterou málokdy realizuju. Jsem moc ráda, že se svojí profesi můžu věnovat právě v CooBoo, protože tu mám samé skvělé kolegy.

[email protected]

Číst jsem se naučila na starém komiksovém kalendáři Pif a Herkules, ale knížky jsem měla ráda už v době, kdy jsem je dokázala tak akorát žužlat a oblažovat svět leporelovými moudrostmi typu „panda žije v Číně“. Nemůžu tedy říct, že mě ke čtení přivedl Harry Potter, ale rozhodně je to moje velká knižní láska, znám ho skoro zpaměti a v knihovně jsem mu věnovala minimálně čtyři poličky. Možná víc. Když mi došlo, že do Bradavic mě nevezmou a další Rowlingová ze mě asi nebude, musela jsem si najít ke knížkám jinou cestu – a tak je recenzuju, překládám a taky jim pomáhám na svět právě tady v CooBoo. Young adult mě baví svou různorodostí, do téhle kolonky člověk šoupne kdeco, od každého žánru kousek. Osobně mám nejradši dystopie, asi i proto, že mě zvráceně baví pozorovat, jak jiní lidi trpí, a říkám si, jak pěkně by se četlo ve světě, kde by kromě mě nikdo nezbyl. Ale kromě toho si taky myslím, že právě skrz YA příběhy, které umí být jednodušší, stravitelnější, ale taky chytré, čtivé a originální, si ke knížkám můžou najít cestu i ti, kterým čtení na první dobrou nic moc neříká.

[email protected]