Rok se s rokem sešel a je to zase tady! HumbookAwards! Vybíráme to nejlepší z nejlepšího, top příběhy a obálky uplynulého roku. A my jsme si v redakci sedly a pokusily jsme se za nás dát dohromady, co podle nás v CooBoo loni vyšlo nejlepšího. Ale nebylo vůbec jednoduché se shodnout, takže vám v dnešním blogu postupně představím tipy každé z nás. Ať máte z čeho vybírat, až budete hlasovat. :)

Doufám, že jste si užili příjemné vánoční volno, snědli jste všechno cukroví, na které jste měli chuť, a stihli jste u toho přečíst spoustu pěkných knížek (a dostali jste pod stromeček kromě knížek i nějaké pěkné ponožky. Jestli čekáte, že se s vámi teď podělím o svá novoroční předsevzetí… tak čekáte marně. Rozhodla jsem se, že je docela zbytečná snaha si nějaká dávat, když se mi je nikdy nepodaří dodržet déle než zhruba týden. Jediné, co vidím jako jistou věc v letošním roce, je to, že vydáme spoustu skvělých knih, na které se už těším, a pokud se ještě netěšíte vy, měli byste hodně rychle začít. Nebudu totiž troškařit a rovnou vám představím jednu fantasy pecku, kterou nakousneme úplně novou sérii. Tak si držte klobouky!

Letos na mě vyšel náš poslední, vánoční blog. Vánoce už jsou doopravdy za dveřmi – jen dva dny a přijde Ježíšek! Myslet na něco jiného už moc nejde, všichni buď na poslední chvíli shánějí dárky, dělají saláty, dopékají poslední druhy cukroví, nebo jsou už s přípravami hotoví a koukají na filmy, čtou pohádky a tajně chodí jíst perníčky, aby s příběhy nasáli tu pravou chuť Vánoc.

Před dvěma týdny jsem psala o tom, jak jsem z novinky Ruty Sepetysové Tvůj příběh vybrala dva úkoly, které mají začínající spisovatele podnítit k psaní, a jak jsme požádali některé naše autory, aby se zkusili těch úkolů zhostit. A že jejich reakce předčila moje očekávání. Všechny příspěvky se zkrátka do jednoho blogu nevešly. A tady je pokračování.

Jako každý rok se i letos v prosinci vyhlašovaly Goodreads Choice Awards. Výběr těch nejlepších z nejlepších, nejčtivějších a nejzábavnějších knih, které v letošním roce vyšly. Letos to bylo už po patnácté a jak to celé dopadlo? A na které příběhy se můžete v příštím roce těšit v CooBoo?

Pokud pravidelně čtete naše blogy, jistě jste si všimli, že jsem před časem jeden zasvětila nové knížce Ruty Sepetysové, která vyšla teď v listopadu a jmenuje se Tvůj příběh. Nebudu zastírat, že Ruta patří mezi mé nejoblíbenější autory, a jsem moc ráda, že jsem tenhle soubor jejích rad, historek ze života, ale i všemožných doporučení a úkolů pro psavce pomohla v české mutaci přivést na svět. A protože jsem sama kdysi absolvovala několik kurzů tvůrčího psaní a Rutiny úkoly mě nadchly, napadlo mě, že by bylo fajn třeba takové dva vybrat a zkusit oslovit naše české autory a navrhnout jim, aby si je vyzkoušeli.

Jestli jste se ještě nepodívali, kolikátého dneska je (jen pro pořádek, blog píšu v pátek), tak to udělejte. Musím přiznat, že jsem se poněkud vyděsila. UŽ JENOM MĚSÍC! Nechápejte mě špatně, mám Vánoce nejradši na světě a vždycky si myslím, že na všechno důležité mám dost času.

Začal pořádně upršený a vcelku nevlídný podzim, slunce vykoukne už jen někdy, a tak nastalo období viróz, chřipek, kašlů a rým. Na nás v redakci začala kašlat Adéla… a uvidíme, kdo se ještě přidá. Nene, Adéla byla samozřejmě uvědomělá a do redakce nepřišla a hezky si četla doma s rýmou. A tak si říkám, že když člověku zrovna není úplně nejhůř a netrpí v chřipkové agonii, skýtá menší nachlazení čas na čtení, který by se v normálním běhu škol, práce a kroužků asi těžko hledal.

Jak vypadá takový podzim v redakci? Jestli si nás představujete zachumlané do deky, jak si čteme s horkou čokoládou (s takovýma těma maličkýma marshmallownama, samozřejmě!) v klíně a v pozadí praská hořící krb, tak… máte pravdu vlastně jen napůl :D Hořící krb v redakci nemáme, ale zato se Bára hrdinně rozhodla bojovat s klimatizací, která se pořád tváří, že teploty vůbec neklesají, a je potřeba naopak chladit. Takže se ji pravidelně snaží přemluvit, že o pár stupňů víc by nebylo k zahození, a my tak mohly odhodit aspoň nějaké ty vrstvy svetrů (v případě Adély jednorožčí mikinu).

Jestli nás znáte už nějaký ten pátek, určitě víte, že pro nás, redaktorky uvyklé pracovní rutině sestávající z redigování, dělání korektur, posuzování rukopisů, vyplňování tabulek, psaní e-mailů, vaření kafí, drbání v kuchyňce a popojíždění po kanceláři na židli, znamená každá akce „venku“ velkou slávu. A co teprve, když nás autorka pozve na křest někam, kam musíme jet několik hodin vlakem! To už je opravdu velká věc!