Když člověk chodí do práce, najednou začne zapomínat na věci, které ještě nedávno hodně intenzivně řešil. A tak když jsem v pondělí nastoupil do metra, byl jsem trochu zaražen, že poslední dobou obvykle poloprázdné vagony jsou najednou narvané k prasknutí žáky a studenty, kteří kromě obvyklých stesků na to, že jim opět nepřišel dopis z Bradavic, řeší, kde byli o prázdninách, co dělali a moc se jim (ne)chce zpátky do školy. Po deseti minutách intenzivního přemýšlení mě konečně trklo, že už je září a začal školní rok. Po vyřešení téhle záhady jsem tak konečně mohl v klidu jít do práce. Nicméně i když jsem se snažil, cestou jsem si stále nemohl navodit tu směsici těšení se, nadšení, že uvidím spolužáky, a trochu naštvání, že už zase začala škola, kterou jsem vždycky prožíval první školní den. Takže si myslím, že i v práci by měly být povinné dvouměsíční prázdniny, aby tyto pocity zažívali všichni. 😉

Podzim se k nám přiřítil bleskovou rychlostí a kromě hezčího počasí, nových knih a voleb přinesl i trochu netypicky Svět knihy a HumbookFest. O přípravě na Svět knihy jsem psal už minule, ale musím říct, že letos všechno šlapalo jako na drátkách, jen prostě bylo divné, že není jaro – a pevně doufám, že se příští rok vše zase vrátí do zajetých kolejí, protože si řekněme otevřeně, že dvě takto velké knihomilské akce během dvou víkendů je opravdu trochu moc. A já strašně doufám, že jste si užili HumbookFest, bavil vás program, potkali jste kamarády, pokochali se opravdu skvělými kostýmy a že vás zaujali autoři, kteří na akci vystupovali. A určitě jste nepřehlédli ani Radka Starého, o jehož knize – a vlastně celé sérii – Arila chci dneska psát.