Pánové snad odpustí, že budu generalizovat holčičí pohled na věc – ale vsadím se, že většina z nás aspoň na chvíli chtěla být princeznou. Šatičky, botičky, plesíčky, služebnictvo, aby člověk nemusel hnout prstem a hrozně pohodlný život… (Čím jsem starší, tak bych se teda radši vzdala těch společenských akcí ve prospěch služebnictva, co by za mě uklízelo, pralo a žehlilo a odepisovalo na maily, ale to už je jiná pohádka.)

Zdar a sílu, moji milí, doufám, že jste si užili Valentýna, pokud ho slavíte, případně že jste tento den přežili ve zdraví jako každý jiný, pakliže je vám tenhle svátek úplně šumák. Já si této slávy obvykle všimnu tak, že se v obchodech s nějakým předstihem objeví srdíčkové všechno, a začnu se těšit na patnáctého února, kdy si budu moct nakoupit hromadu čokolády (a buďme upřímní, taky prosecca) ve slevě. 😊 Nicméně abyste si nemysleli, že mám srdce z kamene a milostné příběhy mě nedojímají, chtěla bych vám dnes představit jednu z mnoha knížek, které mi v uplynulých týdnech prošly pod rukama.

Minule jsem vám slíbila povídání o Kouzlu obsidiánu. Situace v našem reálném světě bohužel stále není růžová, a tak doufám, že vám tahle menší lákačka na výlet do Prahy, kde žijí démoni a zaklínači, co se nemají úplně v lásce, udělá radost.