CooBoo

Kerstin Gierová a zimní pohádka

Trochu závidím všem těm, kdo celé letošní léto můžou strávit někde u vody, povalovat se na dece a číst si. Tedy ne že by léto ve městě také nebylo skvělé, člověk ráno vstane a venku za oknem a něj čeká pěkně rozžhavený asfalt, po kterém se nedá přejít bosou nohou. V hromadné dopravě je tak krásně vydýchaný a horký vzduch, že deodoranty vzdají svou práci už po dvou minutách a tramvají se pak line vůně léta – zvláště v případě, kdy starší paní v ušance a kožichu zavře okno a u toho vřeští, že kvůli nám přece nebude nemocná. A v práci pak člověk může sledovat, jak se mu postupně rozpouští lepidlo na izolepě. No a pak konečně přichází zasloužený večer, kdy je město romanticky zahřáté na maximum, takže když jsem minulý týden vyšel ven, vypadaly mi všechny vlasy a během minuty jsem si spálil nově vzniklou pleš. Nicméně teď konečně začíná hnědnout, takže vypadám jako opravdu drsný redaktor. Tedy vypadal bych, kdybych na čele neměl dvě krásně kulaté modřiny symetricky umístěné nad oběma obočími. Báře jsem se nejdříve snažil namluvit, že jsem si opřel čelo o dva vztyčené prsty a začetl se do korektury. Ovšem Bára už mě nějaký ten pátek zná, takže ze mě brzy vytáhla pravdu a nic než pravdu. Nechci zacházet do podrobností, ale prostě vás varuju – nikdy si nepřidělávejte na čelo takovou tu gumovou věc, co má dvě přísavky a lepí se na mobil, abyste si mohli zaháknout prsty a mobil vám nespadl. Její odtrhnutí je pak poměrně náročná záležitost.