E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

12.12.2015

Rozhovor s Victorií Aveyardovou

Prosadit se v přeplněném světě dystopické fantasy literatury pro mládež není vůbec snadné. Ovšem přesně to se podařilo debutující spisovatelce Victorii Aveyardové s jejím bestsellerem Rudá královna, který vstoupil do žebříčku nejprodávanějších knih pro young adult v New York Times hned na první příčce a navíc právě získal cenu portálu Goodreads za nejlepší prvotinu. První díl série se soustředí na sedmnáctiletou Mare Barrowovou, která žije v odlehlém království, v němž nadpřirozenými schopnostmi oplývající lidé se stříbrnou krví vládnou nižší třídě obyvatelstva s rudou krví, k níž patří i Mare. Poté co v sobě objeví vlastní nadlidské schopnosti, se infiltruje do prostředí svých pánů s úmyslem šířit spravedlnost. Brzy se ale zaplete do nebezpečného kolotoče rozervané loajality, zrady a vražd. Rudá královna bývá často přirovnávána k Hře o trůny a Hunger Games. V současné době se také připravuje filmové zpracování pod režisérskou taktovkou hvězdy Hunger Games, Elizabeth Banksové. Přečtěte si překlad rozhovoru s autorkou, který uveřejnil portál Goodreads. Aveyardová, kterou námět na Rudou královnu napadl už na univerzitě, hovoří o tom, co ji ovlivnilo, o rozšíření série a o scenáristických dovednostech, které jí v psaní pomohly. 

Goodreads: Gratulujeme k tomu obrovskému úspěchu, který s Rudou královnou slavíte! Je to kniha, o které jste vždy snila, že ji napíšete? 
Victoria Aveyard: Mockrát děkuji. Pořád mi to přijde neuvěřitelné. Je to zvláštní. Vždycky jsem snila o tom, že budu psát romány, nikdy jsem si ale nemyslela, že bych měla dost talentu a motivace, abych nějaký skutečně dokončila. Velkou inspirací pro mne vždy byl Pán prstenů, už odmalička. Vždycky jsem si přála a pořád toužím napsat nějakou opravdu dokonalou sérii. Ale až do doby, kdy jsem končila školu a měla za sebou už pár hotových scénářů, jsem si neuvědomila, že bych vážně byla schopná napsat dobrou knihu. Jsem velice vizuální autorka, takže dá rozum, že mým prvním setkáním s Mare a s Rudou královnou byl obraz, který se mi zrodil v hlavě. Jakmile jsem si představila dívku, která elektrizuje svého kata bleskem, pochopila jsem, že to není jen něco, o čem bych ráda napsala, ale i příběh, který bych si ráda přečetla nebo viděla na plátně. To je takový můj lakmusový papírek. Zaplatila bych, abych ten příběh mohla prožít? Ano? Pak to je něco, co mě jistojistě bude bavit psát.

GR: Z mnoha úhlů pohledu jste měla ideální podmínky. Byla jste v posledním ročníku školy, když vás ten příběh poprvé napadl, mám pravdu?
VA: Končila jsem bakalářské studium, studovala jsem scenáristiku na filmové katedře na Univerzitě Jižní Kalifornie. A jelikož film rozhodně není profese, v níž je snadné prorazit, tak i s těmi skvělými znalostmi, kterými nás škola vybavila, začali všichni na konci posledního ročníku tak trochu panikařit. Skrz univerzitu se mi podařilo domluvit takové nezávazné setkání s jednou hollywoodskou agenturou. Původně je zajímaly mé nápady na scénáře, a tak jsem jim předložila pár námětů na filmy a seriály, než jsem se odhodlala jim říct i o svém nápadu na román pro young adults (z něhož se zrodila Rudá královna). Ochotně mě vyslechli a povzbudili mě, abych knize dala přednost před vším. Rozhodla jsem se dát do toho všechno, a tak, abych se mohla plně soustředit na psaní, jsem odjela z L. A. a přestěhovala se domů do Massachusetts. A zhruba za šest měsíců jsem měla v ruce hrubou verzi dokončeného rukopisu. Moje manažerka ji poslala literární agentuře New Leaf a po spoustě redakční práce se mnou sknvělá Suzie Townsendová podepsala smlouvu. A dál už to znáte!

GR: Dosud jste se tedy věnovala převážně psaní scénářů, je to tak? Jaké to bylo, vymyslet a napsat celý román? 
VA: Ano, do té doby, než jsem se pokusila o Rudou královnu, jsem psala jenom scénáře a pilotní díly pár televizních seriálů. Ale naštěstí mě scenáristické vzdělání skutečně připravilo i na psaní románů.

Přes ten propastný rozdíl ve formátu je struktura románů a scénářů, tedy alespoň těch, které píšu já, velice podobná. Tři dějství a dramatická struktura, to je obojí velice snadno přenositelné. Každý, kdo k příběhu přistupuje podobně, jistě rozpozná spojitosti ve všem, co píšu. Samozřejmě že scénáře většinou nemívají víc jak 120 stran a 20 000 slov, zatímco mé romány mají spíš přes 400 stran a přes 120 000 slov. Moje agentka Suzie mi neskutečně pomohla, když jsem potřebovala hrubou verzi Rudé královny zkrátit tak o 40 000 slov. Další věcí, kterou jsem převzala z hodin scenáristiky, jsou kartičky. Konkrétně jsem si psala sekvence, kapitoly a jednotlivé scény na kartičky. Vážně mi pomohlo všechno vidět i z větší perspektivy.


GR: Rudá královna působí velmi filmově nejspíš právě díky vašemu studiu. Najdeme v ní i nějaké konkrétní momenty nebo scény, které ovlivnil některý z vašich oblíbených filmů?
VA: Souboje v aréně určitě inspiroval film Gladiátor. Ta představa jednotlivců, kteří čelí osudu sledováni tisíci páry očí, je tak strhující. A samozřejmě jsem měla v hlavě svět X-Menů, když jsem psala o nadlidských schopnostech a dovednostech. Nedostala jsem do příběhu tolik fantastiky, kolik bych si přála, ale ty dvorské intriky a morálka z Her o trůny podbarvovaly v Rudé královně téměř každé slovo.

GR: Teď v únoru má vyjít druhý díl vaší trilogie, Křišťálový meč. Prozradila byste nám, co bylo na vytváření románového světa nejnáročnější?
VA: Celá série byla rozšířena na čtyři knihy, takže teď mám už napůl hotovo! Psát sérii má rozhodně svá pro a proti. Jistě, pracujete s postavami, které už znáte, nemluvě o již předkresleném světě a dějové linii, takže můžete skočit do děje mnohem rychleji. Na druhou stranu, jelikož vypravěčství je uměním gradování, musela jsem sama sebe i Rudou královnu překonat, což mi nahánělo strach. Doufám, že Křišťálový meč naplní očekávání, která soudě podle toho, jak dobře byla přijata Rudá královna, mohou být celkem vysoká.

GR: Jak velkou část Křišťálového meče jste měla hotovou v době, kdy vyšla Rudá královna? Ovlivnilo její nadšené přijetí nějak způsob, kterým jste příběh uchopila?
VA: Celý Křišťálový meč jsem měla hotový, ještě než vyšla Rudá královna. Stále mohlo dojít k menším úpravám, ale zápletka i postavy byly víceméně dané. Takže naštěstí ani jedna z knih není ovlivněna přijetím čtenářů. Teď, když píšu třetí díl, se maximálně snažím naladit na to, co čtenáři chtějí, abych to mohla napsat přesně tak, jak příběh potřebuje.

GR: Jsou nějaké scenáristické taktiky, které byste doporučila autorům beletrie? 
VA: Některé z nejcennějších lekcí, kterým mě scenáristika naučila, se týkají rychlosti, struktury a samotného aktu psaní. Co se rychlosti týče, buďte tak rychlí, jak to jde. Do scén vstupujte co nejpozději. A opusťte je co nejrychleji. Pořád se musí něco dít. Pokud jde o strukturu, pak opakuji, tři dějství, osm sekvencí, to mi maximálně pomáhá poskládat dohromady kostru celého příběhu. A pak je samozřejmě třeba jednoduše dokončit to, na čem pracujete. Tolik spisovatelů, mě nevyjímaje, se zasekne na opravách a snaží se dovést pracovní verzi k dokonalosti. Je ale daleko rozumnější prostě pokračovat dál, i kdybyste si museli udělat třeba poznámku, ke které se budete chtít později vrátit. Věřte mi, že jakmile se dostanete na konec příběhu, bude daleko snazší se vrátit a podívat se na úpravy novýma očima.

GR: Podělíte se s námi o nějaké zajímavé nebo surreálné momenty vaší kariéry?
VA: Poslední rok byl prakticky cvičením v surreálnu. Umístění v žebříčku bestsellerů New York Times bylo neuvěřitelné a musím upřímně přiznat, že mě ani nenapadlo, že se do něj Rudá královna dostane, a už vůbec ne to, že zahájí na prvním místě. Kromě toho mi pořád přijde šílené, že čtenáři chtějí můj autogram a že se se mnou fotí. Vždycky si říkám, proč by zrovna v mém případě někdo o něco takového stál. Také jsem se zúčastnila několika skvělých festivalů a setkání, během nichž jsem si našla přátele mezi opravdu fantastickými spisovateli. Ráda bych připomněla zejména Comic-Con v San Diegu a YALLFest a také autogramiády ve Skotsku a Německu. A že se o Rudou královnu zajímá Hollywood, to je samozřejmě také splněný sen.

Komentáře

CooBoo News

Vstupenky na Humbook v prodeji!

Už je to zase tady! Pomalu končí prázdiny, ale neklesejte na mysli, taky to totiž znamená, že se blíží Humbook! A letos …

Letní snění se skvělými knihami

Venku je vedro k zalknutí, člověk má chuť jen ležet někde u vody nebo v houpací síti ve stínu, líně natahovat …

Blog

Novinky z redakce

Novinky z redakce

Jako každé září i letos se toho v CooBoo děje nějak moc. Možná ještě víc než vloni. Nastoupila k nám nová kolegyně Katka, jak vás v posledním blogu informoval už Michal, která se vám představí v příštím blogu. Pak se chystá Humbook – už za tři týdny to propukne! Posíláme do tisku spoustu podzimních novinek, z nichž už první se nám vracejí – tento týden nám přišly do redakce výtisky třeba Písně stínů nebo očekávané Temnoty. V příštích týdnech by měl dorazit román Oba na konci zemřou od Adama Silvery nebo třeba Rebelové vln. Takže bude co číst. Teda vy budete mít co číst, my už mezitím začneme chystat novinky na leden, abyste měli jistotu, že i v novém roce vás čeká řada nových světů a příběhů. No a protože je těch chystaných titulů tolik, rozhodla jsem se připravit pro vás takový kratší podzimní speciál – aneb na jaké novinky se můžete do Humbooku těšit (a zkrátit si tak čekání na Saru Raaschovou a Claudii Grayovou). Ty první už vyšly, na další se můžete těšit do konce září.

Nejčtenější knihy

 
Snílek Neznámý
Snílek Neznámý
Laini Taylorová
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Kočky útočí
Kočky útočí
Sarah Andersenová
  • Průměr 4.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Všechno je v pohodě
Všechno je v pohodě
Nina LaCour
  • Průměr 4.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Temná krása
Temná krása
Mary E. Pearsonová
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Slunce je také hvězda
Slunce je také hvězda
Nicola Yoonová
  • Průměr 4.7/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN