Zdar a sílu, moji milí, doufám, že jste si užili Valentýna, pokud ho slavíte, případně že jste tento den přežili ve zdraví jako každý jiný, pakliže je vám tenhle svátek úplně šumák. Já si této slávy obvykle všimnu tak, že se v obchodech s nějakým předstihem objeví srdíčkové všechno, a začnu se těšit na patnáctého února, kdy si budu moct nakoupit hromadu čokolády (a buďme upřímní, taky prosecca) ve slevě. 😊 Nicméně abyste si nemysleli, že mám srdce z kamene a milostné příběhy mě nedojímají, chtěla bych vám dnes představit jednu z mnoha knížek, které mi v uplynulých týdnech prošly pod rukama.

Já vím, že každý to má jinak, ale já mám jaro vždycky spojené s knižním veletrhem v italské Bologni, který se většinou koná v první polovině dubna. V té době tam svítí sluníčko, panuje krásné jarní počasí, schůzku si můžete dát v areálu festivalu venku na lavičce a k tomu si vychutnávat gelato, večer si zajít na pracovní drink a užít si ho venku před podnikem… Prostě spojit příjemné (knihy) s ještě příjemnějším (jarní Itálií). Ale proč o tom píšu teď, na začátku února?

Milé čtenářky, milí čtenáři, jako každý leden jsme se nadšeně vrhli na tvorbu našeho edičního plánu na první polovinu roku, protože se prostě nemůžeme dočkat, až vám ukážeme a představíme všechny ty skvělé knihy, které jsme pro vás vybrali a na kterých právě pracujeme. A samozřejmě bychom vám je VŠECHNY chtěli představit už tady v úvodu, což bohužel nejde. Takže alespoň malý výběr!

Prvně vás zdravím v novém roce – což je trochu ostuda vzhledem k tomu, že je konec ledna, ale tak užila jsem si poslední blog loňského roku, tak teď nastalo dlouhé čekání. Jak se vám daří v tom ledovém podnebí, co se tady najednou stalo? Užíváte si křupání zmrzlé trávy pod nohama, nebo byste už raději jaro? Pro správný tým (Michal vs. já) můžete hlasovat… no, asi tak v komentářích. Každopádně doufám, že to tady čtou normální lidi a jaro vyhraje, žejo…

Ohlížet se za uplynulým rokem bývá zvykem spíš na konci prosince, ovšem když jsme se chtěli podívat, jak se dařilo kterým knížkám a které vás (aspoň podle počtu prodaných kusů) zaujaly ze všech nejvíc, museli jsme počkat aspoň do poloviny ledna, abychom měli kompletní obrázek a nechyběla nám v něm čísla za prosinec. A co že jsou ty největší loňské pecky? Nu, pojďme se podívat.

Pojďme začít mým oblíbeným meteorologickým okénkem, protože to už tady dlouho nebylo! Ráda bych vás o něco požádala – mohli byste se prosím společně se mnou modlit, aby už konečně přestalo být jaro nebo skoro léto, když má být zima, a aby už taky trochu něco nasněžilo? Pěkně prosím, smutně koukám! Docela ráda bych pro změnu šoupala nohama na lyžích, a ne v práci po koberci, když zapomenu včas poslat ostatním něco, co jsem rozhodně slíbila v předchozím týdnu a pak se mi to vykouřilo z hlavy. A pojďme si říct, že třeba takové Praze sněhová čepice fakt sluší a kvetoucí keře v parku vypadají v lednu vážně dost divně. 😊

Michal mi posledně tak trochu vypálil rybník. Tenhle týden jsem původně chtěla psát o Korunních princeznách, protože je právě dočítám a jsem z nich vážně nadšená, ale jelikož jste o nich slyšeli před tak krátkou dobou, rozhodla jsem se dnešní blog věnovat začínající české – za mě velice slibné – autorce Denise Černé.

Sice je to jen těžko uvěřitelné, ale už je tu nový rok. A tak zatímco někteří z nás se ráno prvního ledna těžko budili z náročné noci, já jsem se těšil na devátou, kdy si budu moct na Goodreads zadat knižní výzvu (to je poslední léta takový můj každoroční rituál). Nicméně letos jsem poprvé váhal – ne kvůli počtu titulů, ale kvůli tomu, zda se vůbec zúčastnit. Protože koncem loňského roku to bylo docela hektické a někdy jsem se nutil do čtení jen proto, abych splnil limit. Ale nakonec jsem to vyřešil šalamounsky, dal jsem si méně titulů a slíbil si, že se víc mrknu na komiksy. 😉

Veselé Vánoce! No dobře, ještě ne, ale skoro už! A jestli jste doteď vánoční náladu nepocítili, teď je ta pravá chvíle. Takže prosím vás, než se pustíte do čtení tohohle blogu, mám pro vás pár úkolů:

Pokaždé když se blíží konec roku, začnu panikařit. Vzpomenu si na všechna novoroční předsevzetí, která jsem si na sebe ušila v lednu: Více sedat za volant. Chodit pravidelně běhat (proč se mi to místo třikrát týdně vždycky povede tak třikrát za rok?). Dočíst tu knížku, která se mi na nočním stolku válí už od předminulých Vánoc a z níž mě fakt už nebaví utírat prach