Na psaní dnešního blogu jsem se moc těšila. Minulý týden mě Adéla poprosila, abychom se prohodily, protože chtěla psát o Nočních ptáčatech, která vycházejí už v únoru, a to s opravdu luxusní obálkou. A protože já jsem se s vámi chtěla podělit o dojmy z Prokletých královen, které si budete moct vzít do ruky až koncem března, dávalo to smysl.

Jsou různé knihy: takové, které vezmete do ruky s velkým očekáváním a nakonec to tak nějak vyšumí a vy si po poslední stránce řeknete meh, to snad za to ani nestálo. Nebo si to meh řeknete už po první kapitole, i to se může stát. Nebo čtete a čtete a příběh se vyvíjí zajímavě a pak najednou bác ho, udělá obrat úplně hloupým směrem. Váš oblíbený hrdina se zachová tak hloupě, že byste mu jednu vrazili, nebo se vypravěč přestane věnovat tomu, co vás opravdu zajímá, a místo toho má potřebu vám důkladně popsat, co má někdo na sobě, od spodního prádla až po jehlici na klobouku a výšivku na kapesníčku. Nebo nástropní malby v přístěnku na košťata. Případně se místo toho, aby se něco dělo, hrdinové ubírají lesem… a pak se stále ubírají lesem… a když si myslíte, že už těch přírodních krás bylo dost, promění se les v temný hvozd plný uzlovatých haluzí a bludných kořenů, a vás přitom mnohem víc zajímá, jestli spolu ti dva něco mají, nebo ne, jestli se zvládnou navzájem omluvit, vysvětlit si křivdy, jestli se jim povede vyrvat trůn ze spárů tyranského uchvatitele. Prostě víte, co myslím, že jo?

Rok se s rokem sešel a je to zase tady! HumbookAwards! Vybíráme to nejlepší z nejlepšího, top příběhy a obálky uplynulého roku. A my jsme si v redakci sedly a pokusily jsme se za nás dát dohromady, co podle nás v CooBoo loni vyšlo nejlepšího. Ale nebylo vůbec jednoduché se shodnout, takže vám v dnešním blogu postupně představím tipy každé z nás. Ať máte z čeho vybírat, až budete hlasovat. :)

Doufám, že jste si užili příjemné vánoční volno, snědli jste všechno cukroví, na které jste měli chuť, a stihli jste u toho přečíst spoustu pěkných knížek (a dostali jste pod stromeček kromě knížek i nějaké pěkné ponožky. Jestli čekáte, že se s vámi teď podělím o svá novoroční předsevzetí… tak čekáte marně. Rozhodla jsem se, že je docela zbytečná snaha si nějaká dávat, když se mi je nikdy nepodaří dodržet déle než zhruba týden. Jediné, co vidím jako jistou věc v letošním roce, je to, že vydáme spoustu skvělých knih, na které se už těším, a pokud se ještě netěšíte vy, měli byste hodně rychle začít. Nebudu totiž troškařit a rovnou vám představím jednu fantasy pecku, kterou nakousneme úplně novou sérii. Tak si držte klobouky!

Letos na mě vyšel náš poslední, vánoční blog. Vánoce už jsou doopravdy za dveřmi – jen dva dny a přijde Ježíšek! Myslet na něco jiného už moc nejde, všichni buď na poslední chvíli shánějí dárky, dělají saláty, dopékají poslední druhy cukroví, nebo jsou už s přípravami hotoví a koukají na filmy, čtou pohádky a tajně chodí jíst perníčky, aby s příběhy nasáli tu pravou chuť Vánoc.

Před dvěma týdny jsem psala o tom, jak jsem z novinky Ruty Sepetysové Tvůj příběh vybrala dva úkoly, které mají začínající spisovatele podnítit k psaní, a jak jsme požádali některé naše autory, aby se zkusili těch úkolů zhostit. A že jejich reakce předčila moje očekávání. Všechny příspěvky se zkrátka do jednoho blogu nevešly. A tady je pokračování.

Jako každý rok se i letos v prosinci vyhlašovaly Goodreads Choice Awards. Výběr těch nejlepších z nejlepších, nejčtivějších a nejzábavnějších knih, které v letošním roce vyšly. Letos to bylo už po patnácté a jak to celé dopadlo? A na které příběhy se můžete v příštím roce těšit v CooBoo?

Pokud pravidelně čtete naše blogy, jistě jste si všimli, že jsem před časem jeden zasvětila nové knížce Ruty Sepetysové, která vyšla teď v listopadu a jmenuje se Tvůj příběh. Nebudu zastírat, že Ruta patří mezi mé nejoblíbenější autory, a jsem moc ráda, že jsem tenhle soubor jejích rad, historek ze života, ale i všemožných doporučení a úkolů pro psavce pomohla v české mutaci přivést na svět. A protože jsem sama kdysi absolvovala několik kurzů tvůrčího psaní a Rutiny úkoly mě nadchly, napadlo mě, že by bylo fajn třeba takové dva vybrat a zkusit oslovit naše české autory a navrhnout jim, aby si je vyzkoušeli.

Jestli jste se ještě nepodívali, kolikátého dneska je (jen pro pořádek, blog píšu v pátek), tak to udělejte. Musím přiznat, že jsem se poněkud vyděsila. UŽ JENOM MĚSÍC! Nechápejte mě špatně, mám Vánoce nejradši na světě a vždycky si myslím, že na všechno důležité mám dost času.

Začal pořádně upršený a vcelku nevlídný podzim, slunce vykoukne už jen někdy, a tak nastalo období viróz, chřipek, kašlů a rým. Na nás v redakci začala kašlat Adéla… a uvidíme, kdo se ještě přidá. Nene, Adéla byla samozřejmě uvědomělá a do redakce nepřišla a hezky si četla doma s rýmou. A tak si říkám, že když člověku zrovna není úplně nejhůř a netrpí v chřipkové agonii, skýtá menší nachlazení čas na čtení, který by se v normálním běhu škol, práce a kroužků asi těžko hledal.