E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

04.12.2015

Předvánoční zombií čas

A je tady konečně prosinec, na který se všichni tak těšili – tedy alespoň většina. Blíží se Vánoce, svátky klidu a míru, takže lidé vyrazí do obchodů, kde je úplně narváno, mlátí se po hlavě deštníky a francouzskými holemi, aby ulovili poslední balíček ponožek v akci, do krve se hádají kvůli čokoládové bonboniéře (obsah čokolády krásných 0,16 %), tajně si balí sami pro sebe dárky a navštěvují příbuzné, s nimiž se naštěstí celý rok neviděli. 

Ano, kaju se, Vánoce a celý advent jsou krásné a úžasné období, které si všichni užívají. V CooBoo také právě panuje pravá předvánoční atmosféra. Tereza a Bára zde každý den balí dárky pro výherce z adventního kalendáře. Všichni plánují, jak bude probíhat vánoční večírek, řešíme knihy na příští rok a vybíráme nové a nové tituly (o nich vás budeme průběžně informovat). A teď si představte, že do tohoto vánočního šílenství (pardon pohody) vypadne v celé budově elektřina a vy zůstanete potmě. Z ostatních kanceláří se ozývá hysterický křik, technicky zdatnější kolegové se počítače pokoušeli připojit na jízdní kolo (zkrachovalo to na tom, že sice jsou to odborníci na výrobu knih a jsou i celkem technicky zdatní, ovšem jejich fyzička nepatří k nejlepším, takže monitory počítačů jen tak poblikávaly, dokud neodpadly definitivně – společně s kolegou šlapajícím na kole), jiné kolegyně křičely, že se jim vybil i mobil a že se nemají jak dovolat pomoci. Trochu jsem je uklidnil, když jsem ukázal, že stačí panikařit s otevřeným oknem – chodci dole na chodníku se sami zastavovali a ptali se, co se děje. Další se v předtuše blížící se apokalypsy rozhodli urvat co největší podíl zásob, bezohledně vyrabovali ledničku a pomocí gumičky a svorek se pokoušeli ulovit holuby hřadující na střeše. Ovšem my v CooBoo se jen tak ničeho nezalekneme, takže jsme se stoickým klidem rezignovali na počítače a zmáčknutí v jednom koutku místnosti jsme si rozdělali ohýnek, přikládali jsme vánoční blahopřání, na propiskách si opékali gumové medvídky (nedoporučuji, protože se roztečou, a když jsem se jejich zbytky pokusil z propisky vysát, ta gumová hmota měla podivnou inkoustovou příchuť), a když Tereza usnula, vyprávěli jsme si s Bárou o požáru Národního divadla. Když pak po několika hodinách přívod elektřiny opět obnovili, téměř jsem litoval, že toto idylické odpoledne končí. Kolegové s provinilými výrazy vraceli napůl snědené svačiny do lednice, odpojovali kolo od počítačů, vypouštěli holuby zpět na střechy a hromádku peří v rohu pečlivě zametli.

Prostě to byla idyla, která dost připomínala svět po útoku zombií, který zažila Becky v druhém díle ZOM-B (tentokrát s podtitulem V podzemí). Pozor budeme spoilerovat! Jak si asi pamatujete, na konci prvního dílu hlavní hrdince vyrve zombík (ještě před pár minutami její spolužák, kterého obětovala, aby zpomalila ostatní zombie) srdce z těla. Takže když se Becky po pár měsících probudí v tajemném komplexu a místo srdce má jen díru, je poněkud překvapena. Zvlášť když dokáže myslet, má vzpomínky a vlastně se ani moc neliší od běžného člověka. Tedy až na to, že je mrtvá, má drápy z kostí a docela jí chutnají lidské mozky. A ještě o něco překvapenější je, když zjistí, že komplex je plný vědců, kteří ji zkoumají. Zdá se, že vše se vrátilo celkem do normálu, jenže Becky netuší, jestli svět tam venku ještě vůbec existuje, nebo je jen plný potácejících se zombíků zoufale hledajících posledních pár živých lidí, aby si labužnicky vybrali z lebek jejich mozky. V komplexu panuje především nuda. To se však změní, když se dovnitř dostane podivný klaun (jeho popis byl dost děsivý a já si přísahal, že do cirkusu už mě nikdo nikdy nedostane), jehož nemrtví přisluhovači si libují především z vydlabávání lidských očí. A Becky zase jednou musí utíkat, co jí síly stačí, aby nezemřela, teda nezemřela podruhé. Jestli máte rádi Darrena Shana nebo vás už nebaví přeslazené příběhy, určitě se začtěte do této série. Nikde jinde není do takových detailů popsaný způsob, jak nejlépe rozlousknout lidskou lebku a vybrat i tu nejmenší trošku ještě teplého lidského mozku. Dobrou chuť a veselé Vánoce!!

Zprávy z redakce: Tereza i Bára čtou, já taky čtu a vy také čtete. ;-)

Michal

VÍKENDOVKA!! Čtete a sledujete rádi horory? A máte nějaký oblíbený hororový film či knihu? 

Další články v sekci blog

Komentáře

CooBoo News

Předvánoční radost

Letos již popáte jsme v kavárně Alibi uspořádali předvánoční dobročinný knižní bazar. Knihy věnovaly nakladatelství  …

Předvánoční dobročinný bazar

Pojďte s námi zase páchat dobré skutky, letos už po páté! Nakladatelství CooBoo, Albatros, Plus, Fragment, Motto a XYZ …

Blog

Na praxi v CooBoo

Na praxi v CooBoo

Zdravím všechny! Jak si užíváte poslední dny před Vánoci? Mně osobně prosinec utíká neskutečně rychle, a to především díky praxím, které mám letos v redakci CooBoo. Mimo jiné jsem dostala za úkol vám napsat i blog, takže to tentokrát budeme muset zvládnout spolu. Ale kdo vlastně jsem? Jmenuji se Nikola a studuji knihkupecké a nakladatelské činnosti. V rámci školy mám dvakrát ročně praxe a letos jsem si vybrala právě redakci CooBoo. Mimo jiné mě můžete znát i jako blogerku. 

Nejčtenější knihy

 
Snílek Neznámý
Snílek Neznámý
Laini Taylorová
  • Průměr 4.2/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Kočky útočí
Kočky útočí
Sarah Andersenová
  • Průměr 3.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Všechno je v pohodě
Všechno je v pohodě
Nina LaCour
  • Průměr 4.2/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Temná krása
Temná krása
Mary E. Pearsonová
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Slunce je také hvězda
Slunce je také hvězda
Nicola Yoonová
  • Průměr 4.6/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN