E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

04.12.2015

Předvánoční zombií čas

A je tady konečně prosinec, na který se všichni tak těšili – tedy alespoň většina. Blíží se Vánoce, svátky klidu a míru, takže lidé vyrazí do obchodů, kde je úplně narváno, mlátí se po hlavě deštníky a francouzskými holemi, aby ulovili poslední balíček ponožek v akci, do krve se hádají kvůli čokoládové bonboniéře (obsah čokolády krásných 0,16 %), tajně si balí sami pro sebe dárky a navštěvují příbuzné, s nimiž se naštěstí celý rok neviděli. 

Ano, kaju se, Vánoce a celý advent jsou krásné a úžasné období, které si všichni užívají. V CooBoo také právě panuje pravá předvánoční atmosféra. Tereza a Bára zde každý den balí dárky pro výherce z adventního kalendáře. Všichni plánují, jak bude probíhat vánoční večírek, řešíme knihy na příští rok a vybíráme nové a nové tituly (o nich vás budeme průběžně informovat). A teď si představte, že do tohoto vánočního šílenství (pardon pohody) vypadne v celé budově elektřina a vy zůstanete potmě. Z ostatních kanceláří se ozývá hysterický křik, technicky zdatnější kolegové se počítače pokoušeli připojit na jízdní kolo (zkrachovalo to na tom, že sice jsou to odborníci na výrobu knih a jsou i celkem technicky zdatní, ovšem jejich fyzička nepatří k nejlepším, takže monitory počítačů jen tak poblikávaly, dokud neodpadly definitivně – společně s kolegou šlapajícím na kole), jiné kolegyně křičely, že se jim vybil i mobil a že se nemají jak dovolat pomoci. Trochu jsem je uklidnil, když jsem ukázal, že stačí panikařit s otevřeným oknem – chodci dole na chodníku se sami zastavovali a ptali se, co se děje. Další se v předtuše blížící se apokalypsy rozhodli urvat co největší podíl zásob, bezohledně vyrabovali ledničku a pomocí gumičky a svorek se pokoušeli ulovit holuby hřadující na střeše. Ovšem my v CooBoo se jen tak ničeho nezalekneme, takže jsme se stoickým klidem rezignovali na počítače a zmáčknutí v jednom koutku místnosti jsme si rozdělali ohýnek, přikládali jsme vánoční blahopřání, na propiskách si opékali gumové medvídky (nedoporučuji, protože se roztečou, a když jsem se jejich zbytky pokusil z propisky vysát, ta gumová hmota měla podivnou inkoustovou příchuť), a když Tereza usnula, vyprávěli jsme si s Bárou o požáru Národního divadla. Když pak po několika hodinách přívod elektřiny opět obnovili, téměř jsem litoval, že toto idylické odpoledne končí. Kolegové s provinilými výrazy vraceli napůl snědené svačiny do lednice, odpojovali kolo od počítačů, vypouštěli holuby zpět na střechy a hromádku peří v rohu pečlivě zametli.

Prostě to byla idyla, která dost připomínala svět po útoku zombií, který zažila Becky v druhém díle ZOM-B (tentokrát s podtitulem V podzemí). Pozor budeme spoilerovat! Jak si asi pamatujete, na konci prvního dílu hlavní hrdince vyrve zombík (ještě před pár minutami její spolužák, kterého obětovala, aby zpomalila ostatní zombie) srdce z těla. Takže když se Becky po pár měsících probudí v tajemném komplexu a místo srdce má jen díru, je poněkud překvapena. Zvlášť když dokáže myslet, má vzpomínky a vlastně se ani moc neliší od běžného člověka. Tedy až na to, že je mrtvá, má drápy z kostí a docela jí chutnají lidské mozky. A ještě o něco překvapenější je, když zjistí, že komplex je plný vědců, kteří ji zkoumají. Zdá se, že vše se vrátilo celkem do normálu, jenže Becky netuší, jestli svět tam venku ještě vůbec existuje, nebo je jen plný potácejících se zombíků zoufale hledajících posledních pár živých lidí, aby si labužnicky vybrali z lebek jejich mozky. V komplexu panuje především nuda. To se však změní, když se dovnitř dostane podivný klaun (jeho popis byl dost děsivý a já si přísahal, že do cirkusu už mě nikdo nikdy nedostane), jehož nemrtví přisluhovači si libují především z vydlabávání lidských očí. A Becky zase jednou musí utíkat, co jí síly stačí, aby nezemřela, teda nezemřela podruhé. Jestli máte rádi Darrena Shana nebo vás už nebaví přeslazené příběhy, určitě se začtěte do této série. Nikde jinde není do takových detailů popsaný způsob, jak nejlépe rozlousknout lidskou lebku a vybrat i tu nejmenší trošku ještě teplého lidského mozku. Dobrou chuť a veselé Vánoce!!

Zprávy z redakce: Tereza i Bára čtou, já taky čtu a vy také čtete. ;-)

Michal

VÍKENDOVKA!! Čtete a sledujete rádi horory? A máte nějaký oblíbený hororový film či knihu? 

Další články v sekci blog

Komentáře

CooBoo News

Svátek všech knihomolů se blíží!

Je to tak! Už příští týden vypukne Svět knihy! Přesně od 10. do 13. května byste měli vyrazit na pražské Výstaviště, pro …

Ediční plán je tady!

Milé čtenářky, milí čtenáři, konečně je to tady! Konečně jsme pro vás dali dohromady ediční plán pro letošní rok. Co vá …

Blog

Magický realismus

Magický realismus

Musím vám říct, že návrat do práce po dovolené v chladných krajích, kde největší nebezpečí spočívá v tom, že se vám přímo na hlavu pomstí nějaký místní pták (true story), je poněkud náročný. V redakci na mě můžou padat mnohem horší věci, například všechny knížky z horních poliček našich knihovniček. Na jedné se nachází několikapatrová hromada Malého poseroutky, částečně v boxech, které jsou obzvlášť nebezpečné, na druhé zase dosavadní sebrané spisy Sarah J. Maasové. Těch je sice taky hodně, ale jsem opravdu vděčná, že jsou v měkké vazbě, protože dostat po hlavě Dvorem křídel a zmaru, boule by byla veliká jako celá Afrika.

Nejčtenější knihy

 
Věž úsvitu
Věž úsvitu
Sarah J. Maasová
  • Průměr 4.2/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Devadesátkrát jinak
Devadesátkrát jinak
Robert E. Walters
  • Průměr 4.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Lov stínu
Lov stínu
AdriAnne Strickland
  • Průměr 4.6/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Temná krása
Temná krása
Mary E. Pearsonová
  • Průměr 4.4/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
  • Průměr 3.3/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN