E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

22.01.2016

Páteční šílenství

Milí čtenáři,
můj dnešní blog nebude nasycen informacemi, jak jste možná zvyklí, ale zato v něm budou obrázky! Ba co dokonce i hejbací obrázky! Vy, kteří tyhle naše pravidelné články už nějaký ten pátek sledujete, možná tušíte, co je příčinou nedostatku písmenek a nadbytku obrázků. Pokud ne, po důvodu můžete pátrat třeba tady.

Zkrátka a dobře, nebudu vám nic zastírat, moc nestíhám. Abyste měli představu, dnes jsem potřebovala dotáhnout redakci Smolné sezóny, poslat text překladatelce, aby prošla vyznačené změny, a taky rovnou grafičce k sazbě, abychom mohli začít příští týden s korekturou. Knížka vychází už 21. března! Tenhle příběh je duchařina, co nakonec vlastně duchařina vůbec není, jen trochu creepy kniha. Nebo ne? Nebo dost creepy? Věříte na duchy? Zkrátka jsem přesvědčená, že při jeho čtení budete vypadat tak nějak takhle...

Pak bylo třeba projít poslední korekturu hrací knížky, kterou plánujeme k novému filmu Doba ledová (ta sice vyjde až koncem jara, ale jelikož se tiskne v Číně a popluje k nám fakt hodně dlouho, muselo se všecko dohonit a nachystat už teď), dořešit s marketingem plakát na Dám ti slunce (Krásný bude! Paprsky všude! Sice nebude vypadat jako ten gif pod odstavcem, ale i tak bude nádhernej ;)) O tomhle příběhu bych vám toho taky moc ráda pověděla víc, protože je to tak trochu moje srdcovka. Kdysi, po prvním čtení, jsem měla pocit, že Jandy Nelsonová je "the next big thing". Nový John Green. To ale není úplně pravda, Jandy je totiž originál a na rozdíl od Johna je ohromný pozitivista a životní optimista. Její příběhy dojímají, ale ne proto, že v nich někdo umře a čtenář pak zajde žalem, kdepak. Z téhle knihy čiší tolik pozitivní energie. Miluju její imaginativnost a jazyk, kterým to vyjadřuje. Obrazy, které kreslí svými písmeny tak dobře, že se chcete utopit mezi řádky. Dám ti slunce je sice pořád young adult a má i milostnou zápletku (hned několik, ale nebojte :D), ovšem středobodem příběhu je rodina. Rozbitá a slepovaná a s chybějícími kousky. A s novými kousky. Přitom je ten příběh tak strašně moc obyčejný, tak realistický a surreálný zároveň. Nevěříte? Přečtěte si to :)

Ale abych pokračovala ve výčtu všech svých dnešních aktivit, dopoledne jsem strávila na schůzce ohledně druhé knížky o JůTuberechA pak jsme pro vás začali chystat seznam toho, co všechno to v CooBoo vlastně teď pečeme a chystáme (Dotazy, kdy že vydáme ten edičák, chodí každý den), takže dávám na jednu hromadu anotace, obálky, výkřiky z recenzí... Náročný den na to, že je pátek. Jo a vlastně bych tedy měla ještě napsat blog. Takže teď je skoro sedm večer a já se vám pokouším věnovat aspoň pár řádků a moc doufám, že budou dávat smysl, protože po ruce nemám ani Michala ani Báru, aby si to po mně přečetli. Což znamená, že je nejvyšší čas na obrázky... (ačkoliv, nakonec je těch písmenek vcelku dost, co říkáte? :))

Tereza

VÍKENDOVKA! Co vy děláte, když máte pocit, že nestíháte? Máte nějaký zaručený tip, jak zpomalit čas a všechno zvládnout? Odměníme nejoriginálnější odpověď!

Další články v sekci blog

Komentáře

CooBoo News

Vstupenky na Humbook v prodeji!

Už je to zase tady! Pomalu končí prázdiny, ale neklesejte na mysli, taky to totiž znamená, že se blíží Humbook! A letos …

Letní snění se skvělými knihami

Venku je vedro k zalknutí, člověk má chuť jen ležet někde u vody nebo v houpací síti ve stínu, líně natahovat …

Blog

Kerstin Gierová a zimní pohádka

Kerstin Gierová a zimní pohádka

Trochu závidím všem těm, kdo celé letošní léto můžou strávit někde u vody, povalovat se na dece a číst si. Tedy ne že by léto ve městě také nebylo skvělé, člověk ráno vstane a venku za oknem a něj čeká pěkně rozžhavený asfalt, po kterém se nedá přejít bosou nohou. V hromadné dopravě je tak krásně vydýchaný a horký vzduch, že deodoranty vzdají svou práci už po dvou minutách a tramvají se pak line vůně léta – zvláště v případě, kdy starší paní v ušance a kožichu zavře okno a u toho vřeští, že kvůli nám přece nebude nemocná. A v práci pak člověk může sledovat, jak se mu postupně rozpouští lepidlo na izolepě. No a pak konečně přichází zasloužený večer, kdy je město romanticky zahřáté na maximum, takže když jsem minulý týden vyšel ven, vypadaly mi všechny vlasy a během minuty jsem si spálil nově vzniklou pleš. Nicméně teď konečně začíná hnědnout, takže vypadám jako opravdu drsný redaktor. Tedy vypadal bych, kdybych na čele neměl dvě krásně kulaté modřiny symetricky umístěné nad oběma obočími. Báře jsem se nejdříve snažil namluvit, že jsem si opřel čelo o dva vztyčené prsty a začetl se do korektury. Ovšem Bára už mě nějaký ten pátek zná, takže ze mě brzy vytáhla pravdu a nic než pravdu. Nechci zacházet do podrobností, ale prostě vás varuju – nikdy si nepřidělávejte na čelo takovou tu gumovou věc, co má dvě přísavky a lepí se na mobil, abyste si mohli zaháknout prsty a mobil vám nespadl. Její odtrhnutí je pak poměrně náročná záležitost.

Nejčtenější knihy

 
Kočky útočí
Kočky útočí
Sarah Andersenová
  • Průměr 4.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Devadesátkrát jinak
Devadesátkrát jinak
Robert E. Walters
  • Průměr 4.3/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Věž úsvitu
Věž úsvitu
Sarah J. Maasová
  • Průměr 4.3/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Temná krása
Temná krása
Mary E. Pearsonová
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Slunce je také hvězda
Slunce je také hvězda
Nicola Yoonová
  • Průměr 4.6/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN