E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

07.09.2017

Každý září v září

Ahoj kubulíni,

tak je to zase tady, na plné pecky… září! Doufáme, že vy mladší záříte spokojeně ve školních lavicích, vy starší že záříte u podzimních zkoušek nebo státnic (držíme všem pěsti!), anebo že záříte jako my pěkně v kanceláři. Máme toho sice až nad hlavu, ale stále se nás drží nějaký ten optimismus. Jednak už bude období největšího nasazení brzy za námi, jednak tady Michal dneska pouští docela nahlas osmdesátkové hity… A to se člověk prostě nemůže mračit! Zubíme se dokonce, i když nám v textu, který zrovna čteme, zapíchnou oblíbeného fešáka nebo když ta nejmilejší hrdinka dostane košem. Už nás nic nerozhází! 

Nevím jak vy, ale mám září docela ráda. Začátek teda nic moc, mám totiž svátek hned druhého (zdravím všechny Adély!), což mi přišlo nefér. Člověk jde do školy a je to ještě na začátku, často i první školní den, tak s sebou nedostanete hromadu sladkostí, abyste se mohli podělit se spolužáky. Ale jinak? No, o svém vztahu k psacím potřebám a hezkým sešitům jsem tu už jednou psala, takže to nebudu opakovat. Ale víte, co myslím… Není nic hezčího než nové tužky, například. Nebo dvacet až třicet nových, nepolámaných pastelek. Do lavic v září už nějaký ten pátek neusedám, ale drží se mě to stejně. Dva měsíce mi přišly tak akorát, aby člověk stihnul naprosto zvlčit a vypustil činnosti, které běžně dělá celý rok. Například čte. Na dobrodružnější prázdniny je knížka vlastně dost nepraktická. Když se převrátíte s kánoí, může vám do lodního pytle snadno na téct voda, do stanu taktéž. A to knížkám, jak známo, nesvědčí. Kdo někdy nedobrovolně zažil celonoční vodní postel, ví, o čem mluvím. U moře do ní napadá písek a ledasjaké jiné přírodniny, v lese jehličí, u kamarádky na chatě ji sežere pes. Nebo ji necháte ve vlaku i s celým batohem. Nepomůžete si vlastně moc ani se čtečkou. Na nošení je sice výrazně lehčí, ale kromě vlhkosti, písku, jehličí a psa ji ohrožuje ještě vybitá baterie. Ale když už pak nastane září a člověk většinou spořádaně navštěvuje daný vzdělávací ústav, tato nebezpečí odpadnou… nebo se alespoň sníží. Taky se otevřou knihovny, které třeba byly přes léto zavřené. A všechno se hezky vrátí do starých kolejí. Navíc vám nikdo nemůže říkat, ať se neválíte doma a jdete ven, když je tam přece tak krásně… protože třeba ani není. (Prvního září to letos vypadalo, že je tak prvního listopadu, vzpomínáte?)

My jsme na vás celé léto samozřejmě mysleli a pracovali jsme na tom, abyste měli dostatek materiálu pro své čtecí chvilky. A tak se modlíme k bohům zahraničních nakladatelství, aby nám včas poslali data na obálky, k bohům sazečů, aby se jim nerozutíkala písmenka, k bohům externích korektorů, aby to stihli všechno včas, k bohům výrobního oddělení, aby ty barvy na obálky vypadaly ve skutečnosti stejně dobře jako ve vzorníku a aby s nimi ladily záložky…  i k bohům nás, redaktorů, abychom se z toho všeho modlení nezbláznili… a především, aby se ty vymodlené knížky líbily vám. :)

Užívejte si hezký začátek podzimu!

Adéla

VÍKENDOVKA!! Jaká největší katastrofa kdy postihla nějakou vaši knihu?


Další články v sekci blog

Komentáře

CooBoo News

Vstupenky na Humbook v prodeji!

Už je to zase tady! Pomalu končí prázdiny, ale neklesejte na mysli, taky to totiž znamená, že se blíží Humbook! A letos …

Letní snění se skvělými knihami

Venku je vedro k zalknutí, člověk má chuť jen ležet někde u vody nebo v houpací síti ve stínu, líně natahovat …

Blog

Kerstin Gierová a zimní pohádka

Kerstin Gierová a zimní pohádka

Trochu závidím všem těm, kdo celé letošní léto můžou strávit někde u vody, povalovat se na dece a číst si. Tedy ne že by léto ve městě také nebylo skvělé, člověk ráno vstane a venku za oknem a něj čeká pěkně rozžhavený asfalt, po kterém se nedá přejít bosou nohou. V hromadné dopravě je tak krásně vydýchaný a horký vzduch, že deodoranty vzdají svou práci už po dvou minutách a tramvají se pak line vůně léta – zvláště v případě, kdy starší paní v ušance a kožichu zavře okno a u toho vřeští, že kvůli nám přece nebude nemocná. A v práci pak člověk může sledovat, jak se mu postupně rozpouští lepidlo na izolepě. No a pak konečně přichází zasloužený večer, kdy je město romanticky zahřáté na maximum, takže když jsem minulý týden vyšel ven, vypadaly mi všechny vlasy a během minuty jsem si spálil nově vzniklou pleš. Nicméně teď konečně začíná hnědnout, takže vypadám jako opravdu drsný redaktor. Tedy vypadal bych, kdybych na čele neměl dvě krásně kulaté modřiny symetricky umístěné nad oběma obočími. Báře jsem se nejdříve snažil namluvit, že jsem si opřel čelo o dva vztyčené prsty a začetl se do korektury. Ovšem Bára už mě nějaký ten pátek zná, takže ze mě brzy vytáhla pravdu a nic než pravdu. Nechci zacházet do podrobností, ale prostě vás varuju – nikdy si nepřidělávejte na čelo takovou tu gumovou věc, co má dvě přísavky a lepí se na mobil, abyste si mohli zaháknout prsty a mobil vám nespadl. Její odtrhnutí je pak poměrně náročná záležitost.

Nejčtenější knihy

 
Kočky útočí
Kočky útočí
Sarah Andersenová
  • Průměr 4.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Devadesátkrát jinak
Devadesátkrát jinak
Robert E. Walters
  • Průměr 4.3/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Věž úsvitu
Věž úsvitu
Sarah J. Maasová
  • Průměr 4.3/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Temná krása
Temná krása
Mary E. Pearsonová
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Slunce je také hvězda
Slunce je také hvězda
Nicola Yoonová
  • Průměr 4.6/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN