E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

24.11.2017

Dvůr křídel a zmaru

Minulý týden jsem se rozhodl, že si nějak ukrátím ten dlouhý čas, který ještě zbývá do Vánoc. Jenže jak? Vyrazil jsem tedy do obchodního centra, že nakoupím nějaké dárky. Jenže hned jak jsem prošel dveřmi, ocitl jsem se ve spárech davu, který zoufale pobíhal sem a dam, lidé se prali o poslední vánoční kolekce, vzduchem létali čokoládoví čerti a jedna babička se oháněla pletacími vidlicemi, aby uhájila poslední přístroj na čištění oken.

Můžu pouze děkovat bohu, že onen zmiňovaný dav mě zase vynesl pouze trochu traumatizovaného ven – a kdo mě znáte, musíte uznat, že všichni členové tohoto davu se pronesli. Takže tudy cesta nevede. No tak co kdybych šel k Vltavě a nakrmil labutě? Skvělý nápad! Skočil jsem do tramvaje a za dvacet minut se už procházel po nábřeží s pytlíkem rohlíků. Ovšem chyba lávky, nebyl jsem sám. Nábřeží se doslova prohýbalo pod náporem po krmení bažících lidech. Labutě i kachny jen tak lenivě pluly, příliš přežrané, aby ještě něco zobaly. V důsledku toho se hladina řeky začal plnit kousky rohlíků, které nasávaly vodu. Přibližně po dvou hodinách se Vltava dala přejít suchou nohou, v pozdním odpoledni už v ní netekla žádná voda, v korytě se pouze převalovaly obrovské chuchvalce mokrého pečiva, v jejichž útrobách se daly zahlédnout obrysy labutí.

Pěšky jsem raději vyrazil domů. A v tu chvíli mě to napadlo. V USA přece ve čtvrtek slaví Den díkůvzdání! A tak jsem si zjistil, kde v okolí Prahy prodávají živé krocany, a vyrazil. Místo samotné jsem našel poměrně snadno, ale hned nastala drobná komplikace – v čem krocana odnést? Ovšem ochotný pán neváhal a donesl mi velkou papírovou krabici, do které jsme společně vyřízli několik otvorů, aby pták mohl dýchat. Popravdě zpětně lituju, že jsme to udělali, protože v opačném případě bych si ušetřil spoustu problémů. Nicméně popořadě. Prvních pár set metrů bylo všechno v pořádku. Vychutnával jsem si podzimní den a těšil na menší slavnostní večeři (přibližně 7 kilogramů krocana a dvě kila nádivky), když tu jsem zaslechl podivný zvuk. Znělo to, jako by někdo šel těsně za mnou a přitom trhal telefonní seznam. Nicméně za mnou nikdo nebyl, a tak jsem pokračoval dál. Zvuk najednou ustal a já jsem si oddechl. Ovšem jen do okamžiku, kdy se mi před očima vynořila hlava poměrně nerudného krocana, který roztrhal krabici a teď na mě výhrůžně koukal. Ovšem já se jen tak něčeho nezaleknu, a tak jsem se vymužil a hrdě se dal na útěk s krocanem v patách. Naštěstí pták to poměrně brzy vzdal, přestal mě pronásledovat a ztratil se v křoví. A legenda praví, že se po Praze prochází dodnes. Nicméně díky této příhodě jsem si uvědomil, že díkůvzdání není jen o krocanech. Důležité je přece i poděkovat, za co je člověk vděčný. Já osobně jsem vděčný za to, že jsem se naučil pít kafe, za to, že mě Bára a Adéla šikanují jen příležitostně, jsem vděčný za naše společné holčičí čtvrtky, kterých se mohu účastnit, jsem vděčný za krocany v pražských parcích a jsem vděčný za to, že mohu číst Dvůr křídel a zmaru už teď, i když vyjde až na konci února.

Zajímá i vás, co čem bude třetí díl této série? V tom případě budu možná trošinku spoilerovat. Na konci předchozího dílu Feyre sehrála takové menší divadelní představení, aby zachránila Rhyse a svou novou rodinu a aby mohla zjistit víc o plánech krále Hybernu. A přesně kvůli tomu se musela vrátit k Tamlinovi na Jarní dvůr. Ovšem zde ji čeká nelehký úkol, kdy se musí dozvědět co nejvíc, ale přitom dále předstírat, že je jen bezhlavě zamilovaná do Tamlina a při vzpomínce na Rhyse se jí strachem podlamují kolena. Je pravda, že kolena se jí sice podlamují, ale ze zcela jiného důvodu. A tak kolem sebe spřádá pavučiny, do kterých polapí všechny, kdo by jí mohli být v jejím boji užiteční. A že to tedy bude pořádná fuška, protože to vypadá, že proti nim se postaví nejen celý Hybern, ale i další kraje, a dokonce i mocná království z kontinentu. A samozřejmě stále hrozí, že temný král pomocí Kotlíku strhne Zeď, která je tím posledním, co chrání svět lidí. A do toho se ještě musí vypořádat se svými sestrami, které se proměnily ve víly. A nejsou z toho příliš nadšené. Ale nebojte, o Rhyse vy ani Feyre nepřijdete. No a co myslíte, nachystala si Sarah zase nějaké překvapení na závěr, u kterého zůstanete sedět s otevřenou pusou? ;)

Užijte si klasický podzim a čtěte.

A nezapomeňte přijít na náš Dobročinný bazar, který se koná příští sobotu. Ta spousta cizojazyčných knih za to určitě stojí. :)

Michal

 

VÍKENDOVKA!!! Za co jste letos vděční vy? A je jedno, jestli je to drobnost, nebo opravdu velká věc. ;)

Další články v sekci blog

Komentáře

CooBoo News

Svátek všech knihomolů se blíží!

Je to tak! Už příští týden vypukne Svět knihy! Přesně od 10. do 13. května byste měli vyrazit na pražské Výstaviště, pro …

Ediční plán je tady!

Milé čtenářky, milí čtenáři, konečně je to tady! Konečně jsme pro vás dali dohromady ediční plán pro letošní rok. Co vá …

Blog

Jak jsme dojely

Jak jsme dojely

V minulém blogu Bára narážela na to, jak moc veselý byl náš letošní firemní teambuilding. Já jsem si z něj odnesla hned několik ponaučení. To první je, že by si člověk měl vážně dát pozor na to, co si přeje, protože by se mohlo stát, že se mu to nakonec opravdu splní. 

Nejčtenější knihy

 
Věž úsvitu
Věž úsvitu
Sarah J. Maasová
  • Průměr 4.3/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Devadesátkrát jinak
Devadesátkrát jinak
Robert E. Walters
  • Průměr 4.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Lov stínu
Lov stínu
AdriAnne Strickland
  • Průměr 4.7/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Temná krása
Temná krása
Mary E. Pearsonová
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
  • Průměr 3.4/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN