E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

24.11.2017

Dvůr křídel a zmaru

Minulý týden jsem se rozhodl, že si nějak ukrátím ten dlouhý čas, který ještě zbývá do Vánoc. Jenže jak? Vyrazil jsem tedy do obchodního centra, že nakoupím nějaké dárky. Jenže hned jak jsem prošel dveřmi, ocitl jsem se ve spárech davu, který zoufale pobíhal sem a dam, lidé se prali o poslední vánoční kolekce, vzduchem létali čokoládoví čerti a jedna babička se oháněla pletacími vidlicemi, aby uhájila poslední přístroj na čištění oken.

Můžu pouze děkovat bohu, že onen zmiňovaný dav mě zase vynesl pouze trochu traumatizovaného ven – a kdo mě znáte, musíte uznat, že všichni členové tohoto davu se pronesli. Takže tudy cesta nevede. No tak co kdybych šel k Vltavě a nakrmil labutě? Skvělý nápad! Skočil jsem do tramvaje a za dvacet minut se už procházel po nábřeží s pytlíkem rohlíků. Ovšem chyba lávky, nebyl jsem sám. Nábřeží se doslova prohýbalo pod náporem po krmení bažících lidech. Labutě i kachny jen tak lenivě pluly, příliš přežrané, aby ještě něco zobaly. V důsledku toho se hladina řeky začal plnit kousky rohlíků, které nasávaly vodu. Přibližně po dvou hodinách se Vltava dala přejít suchou nohou, v pozdním odpoledni už v ní netekla žádná voda, v korytě se pouze převalovaly obrovské chuchvalce mokrého pečiva, v jejichž útrobách se daly zahlédnout obrysy labutí.

Pěšky jsem raději vyrazil domů. A v tu chvíli mě to napadlo. V USA přece ve čtvrtek slaví Den díkůvzdání! A tak jsem si zjistil, kde v okolí Prahy prodávají živé krocany, a vyrazil. Místo samotné jsem našel poměrně snadno, ale hned nastala drobná komplikace – v čem krocana odnést? Ovšem ochotný pán neváhal a donesl mi velkou papírovou krabici, do které jsme společně vyřízli několik otvorů, aby pták mohl dýchat. Popravdě zpětně lituju, že jsme to udělali, protože v opačném případě bych si ušetřil spoustu problémů. Nicméně popořadě. Prvních pár set metrů bylo všechno v pořádku. Vychutnával jsem si podzimní den a těšil na menší slavnostní večeři (přibližně 7 kilogramů krocana a dvě kila nádivky), když tu jsem zaslechl podivný zvuk. Znělo to, jako by někdo šel těsně za mnou a přitom trhal telefonní seznam. Nicméně za mnou nikdo nebyl, a tak jsem pokračoval dál. Zvuk najednou ustal a já jsem si oddechl. Ovšem jen do okamžiku, kdy se mi před očima vynořila hlava poměrně nerudného krocana, který roztrhal krabici a teď na mě výhrůžně koukal. Ovšem já se jen tak něčeho nezaleknu, a tak jsem se vymužil a hrdě se dal na útěk s krocanem v patách. Naštěstí pták to poměrně brzy vzdal, přestal mě pronásledovat a ztratil se v křoví. A legenda praví, že se po Praze prochází dodnes. Nicméně díky této příhodě jsem si uvědomil, že díkůvzdání není jen o krocanech. Důležité je přece i poděkovat, za co je člověk vděčný. Já osobně jsem vděčný za to, že jsem se naučil pít kafe, za to, že mě Bára a Adéla šikanují jen příležitostně, jsem vděčný za naše společné holčičí čtvrtky, kterých se mohu účastnit, jsem vděčný za krocany v pražských parcích a jsem vděčný za to, že mohu číst Dvůr křídel a zmaru už teď, i když vyjde až na konci února.

Zajímá i vás, co čem bude třetí díl této série? V tom případě budu možná trošinku spoilerovat. Na konci předchozího dílu Feyre sehrála takové menší divadelní představení, aby zachránila Rhyse a svou novou rodinu a aby mohla zjistit víc o plánech krále Hybernu. A přesně kvůli tomu se musela vrátit k Tamlinovi na Jarní dvůr. Ovšem zde ji čeká nelehký úkol, kdy se musí dozvědět co nejvíc, ale přitom dále předstírat, že je jen bezhlavě zamilovaná do Tamlina a při vzpomínce na Rhyse se jí strachem podlamují kolena. Je pravda, že kolena se jí sice podlamují, ale ze zcela jiného důvodu. A tak kolem sebe spřádá pavučiny, do kterých polapí všechny, kdo by jí mohli být v jejím boji užiteční. A že to tedy bude pořádná fuška, protože to vypadá, že proti nim se postaví nejen celý Hybern, ale i další kraje, a dokonce i mocná království z kontinentu. A samozřejmě stále hrozí, že temný král pomocí Kotlíku strhne Zeď, která je tím posledním, co chrání svět lidí. A do toho se ještě musí vypořádat se svými sestrami, které se proměnily ve víly. A nejsou z toho příliš nadšené. Ale nebojte, o Rhyse vy ani Feyre nepřijdete. No a co myslíte, nachystala si Sarah zase nějaké překvapení na závěr, u kterého zůstanete sedět s otevřenou pusou? ;)

Užijte si klasický podzim a čtěte.

A nezapomeňte přijít na náš Dobročinný bazar, který se koná příští sobotu. Ta spousta cizojazyčných knih za to určitě stojí. :)

Michal

 

VÍKENDOVKA!!! Za co jste letos vděční vy? A je jedno, jestli je to drobnost, nebo opravdu velká věc. ;)

Další články v sekci blog

Komentáře

CooBoo News

Vstupenky na Humbook v prodeji!

Už je to zase tady! Pomalu končí prázdiny, ale neklesejte na mysli, taky to totiž znamená, že se blíží Humbook! A letos …

Letní snění se skvělými knihami

Venku je vedro k zalknutí, člověk má chuť jen ležet někde u vody nebo v houpací síti ve stínu, líně natahovat …

Blog

Frankfurtské návraty

Frankfurtské návraty

Podzim pro mě letos začal pěkně zostra. Začátkem října jsem se vrátila zpět do kubulínské kanceláře, odkud jsem vám naposledy zamávala skoro přesně před dvěma lety (v tomhle blogu). Pak přišel Humbook, pro mě první zkouška ohněm, o kterém ale posledně psala Katka (pro níž to taky byla taková první zkouška ohněm coby kubulínské redaktorky), takže už se o něm dnes rozepisovat nebudu. Dneska budu psát o knižním veletrhu ve Frankfurtu, který jsme absolvovali minulý týden.

Nejčtenější knihy

 
Snílek Neznámý
Snílek Neznámý
Laini Taylorová
  • Průměr 4.1/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Kočky útočí
Kočky útočí
Sarah Andersenová
  • Průměr 3.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Všechno je v pohodě
Všechno je v pohodě
Nina LaCour
  • Průměr 3.8/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Temná krása
Temná krása
Mary E. Pearsonová
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Slunce je také hvězda
Slunce je také hvězda
Nicola Yoonová
  • Průměr 4.6/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN