E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

06.10.2017

Byli jsme na suchu!

Milí kubulíni,

dnes je šestého října. (Kdybyste si náhodou nevšimli. Já jsem se například musela důkladně podívat do kalendáře.) A víte, co to znamená? Už jen jednou se vyspíme a pak vyrazíme do Meetfactory dělat pořádný Humbook! A víte, co dalšího to znamená? Už jen čtyři vyspání nás dělí od odjezdu na knižní veletrh ve Frankfurtu. Touhle dobou se zkrátka dějí velké věci. 

Velkolepý byl i začátek tohoto týdne. Kdo v pondělí ráno dorazil do práce, moc dlouho se tu neohřál. Tedy s topením problém nebyl, ale pro změnu nám tu netekla voda. Šikovní dělníci, kteří se již drahnou dobu vrtají v díře před budovou, udělali (snad omylem) díru do inkriminované trubky… a bylo. Počítače nám sice voda přímo nepohání a papíry, na nichž máme vytisknuté texty ke korektuře, si s ní taky příliš nerozumí… No ale nedá se svítit, jsme, věřte tomu nebo ne, taky normální smrtelníci a vodu potřebujeme. K nejrůznějším věcem. Takže jsme rychle vyřídili to nejnutnější, popadli korektury a mazali zpátky domů. A aby to nebylo málo, v úterý se tento veselý scénář opakoval. Nás to nicméně ani trochu nezarmoutilo, protože jsme potřebovali hlavně co nejrychleji přečíst co nejvíc textu, což jde v teple, pohodlí a tichu domova stejně ze všeho nejlíp.

Zatímco se Michal prokousával Královou klecí, třetím dílem Rudé královny, a třeštil oči na nečekané zvraty, k nimž dochází v příběhu Nejtemnějších koutů, já jsem se přenesla do světa Kronik pozůstalých. Druhý díl vyjde pod názvem Zrádné srdce a nebude o nic méně napínavý než díl první. Přiznám se, že jsem se na pokračování těšila už od chvíle, kdy jsem dočetla poslední řádek Falešného polibku. Mary E. Pearsonová umí příběh hezky dávkovat, a to nejen mezi jednotlivé díly této série, ale hlavně mezi různé vypravěče, kteří čtenáře seznamují s tím, jak to celé vidí oni. Lia a Rafe jsou v zajetí nepřátelských Venďanů a nevypadá to, že by měli jakoukoliv šanci uniknout. Kaden tvrdí Komizarovi Vendy, že Lia má dar a že ji nezabil, protože by mohla jeho lidu přinést větší užitek živá. S čímž Komizar souhlasí a v tu chvíli ani netuší, jak důležitou roli Lia sehraje. Nejnapínavější na celém příběhu ovšem je, že vlastně nevíte, komu můžete co věřit. Lže tu totiž každý – každému. Všichni mají své osobní cíle, ale zároveň usilují o větší věci, důležité pro zemi a národ, z nichž vzešli. Osobně mě na Zrádném srdci baví právě ty různé perspektivy, protože příběh pak vyžaduje aktivní účast čtenáře, který si ho vlastně musí tak trochu poskládat sám. Těšíte se?

Teď už ale musím končit! Mám před sebou ještě spoustu práce, ale na zítřejší velký den se chci vyspat opravdu do růžova!

Mějte se krásně a s těmi, kteří se zítra chystají na Humbook – na viděnou!

Adéla

 

VÍKENDOVKA: Pokud jdete na Humbook, na co nebo na koho se nejvíc těšíte? 

Další články v sekci blog

Komentáře

CooBoo News

HumbookFest se blíží!

V sobotu 7. října proběhne v pražské MeetFactory druhý ročník literárního festivalu Humbookfest, na kterém se …

OKO ZA OKO - trailer

Už jste četli Oko za oko? Ještě ne? A zajímá vás, o čem tato kniha je? Tak si pusťte trailer, který jsme k této knize ne …

Blog

V zajetí Královy klece

V zajetí Královy klece

Poslední týden byl pro mě osobně docela náročný. Zaprvé proto, že jsem v redakci (a vlastně skoro i v celé firmě) sám. Nejspíš snadno uhodnete důvod – většina kolegů odjela na knižní veletrh do Frankfurtu. Já sám jsem zde zůstal hájit naši pevnost. A první den to bylo docela příjemné. Nikdo nikde, člověk toho spoustu udělá, produktivita strmě roste. Druhý den už jsem rád za kolegyni, která cosi kopíruje na chodbě. Třetí den jsem se pokoušel navázat rozhovor s jakýmsi chlapíkem, který přišel opravit světlo. Začal jsem zvolna počasím, vzal to přes práci, smykem se otřel o politiku, přibližně po 40 minutách se dostal ke smyslu vesmíru, a jelikož pán byl skvělý společník, protože pilně naslouchal a vždy jen něco zamumlal, přibližně po hodině jsem se dostal i k líčení svých přání a snů do budoucna. Když mi konečně došlo, že bych se ho měl na něco zeptat i já a pustit ho ke slovu, pán se na mě podíval a pak řekl, že neumí česky, že je z Ukrajiny. No a poslední den jsem začal zastavovat náhodné kolemjdoucí na ulici a zval jsem je do kanceláře, kde se mnou můžou strávit den. Většina mlčky a rychle odešla, starší paní na mě zavolala policii, že ji prý obtěžuji (alespoň to jsem zaslechl, než jsem utekl za nejbližší roh). Ale pak se objevil jeden moc milý pán, který se na mě soucitně podíval a zeptal se mě, jestli nepracuji jako literární redaktor. Když jsem mu to potvrdil, usmál se a jen řekl: „To nic, to bude gut.“ (Asi se inspiroval v přiloženém videu, hlavně na konci).

Nejčtenější knihy

 
  • Průměr 5.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
  • Průměr 3.1/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN