E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

16.06.2017

Bez cookies ani ránu

Tento týden jsem zůstala v CooBoo sama. Michal s Adélou vyměnili kancelář za jih Evropy, a přestože vím, že se na mě nedomluvili ani neodcestovali spolu, měla jsem chvíli pocit, že se proti mně spolčili. Zůstat o samotě v kanceláři se může zdát skvělé jen Michalovi. Vždy si to chválí a na takové případy se těší. Ale co tu tak skvělého provádí, asi ani nechci vědět. Pro mě je to utrpení. Práce je hodně a čas díky tomu ubíhá, ale není s kým ji sdílet. Když v knize najdu skvělý překlep, s nikým se tomu nezasměju (např.: „Zastrčila si pramínek vlasů za oko.“). Když mě nad korekturou Navždy s láskou Lara Jean chytne mlsná, nikdo se mnou nevyrazí pro koláče do pekařství a tak dále. I když je čtení samotářská záležitost, člověk chce sem tam něco sdílet s ostatními. A pro takové příležitosti rozjel #humbooklub akci společné čtení. Začíná se Falešným polibkem. Tak jestli si někdy při čtení připadáte osaměle jako já, rozhodně se přidejte.

Ale týden nakonec rychle utekl. V pondělí jsme v Tiskárně na Vzduchu křtili Francouzskou jízdu od Ivany Peroutkové. Chvíli to odpoledne vypadalo, že nám počasí nebude přát, ale nakonec bylo krásně. Knížce (i mamince Ivaně) zazpíval Milan Peroutka, popřáli jsme jí hodně čtenářů a vypravili ji do světa. Snad se jí bude dařit. Video ze křtu najdete na našem Facebooku.

Většinu týdne jsem četla korekturu knížky Navždy s láskou Lara Jean, která tentokrát vyznívá místy dost nostalgicky. Lara Jean končí střední školu a až moc si to uvědomuje. Přemýšlím, jestli si nějaký středoškolák před maturitou natolik připouští a stále opakuje, že už končí jeho roky na střední, že už nikdy takto se spolužáky nebude trávit čas anebo si případně představuje, jak na to bude jednou vzpomínat. Ale Lara Jean je prostě svá a za to ji mám ráda. V průběhu série vyrostla, přestala být tak moc naivní (ehm, trochu naivní je asi pořád), ale přitom zůstala sama sebou. Nejvíc mě stále baví z holek Songovek Kitty – její hlášky mě nikdy nezklamaly. A musím uznat, že Margot už není tak přemoudřelá. Trochu jsem se bála, proč Jenny Hanová sérii natahuje, ale nakonec jsem za to ráda. Bylo fajn strávit s touhle korejskou rodinou ještě nějaký ten čas. Lara Jean dál peče a peče, tak se na čtení vyzbrojte cookies, brownies anebo aspoň nějakým koláčem. Ale nic není jen sladké, nastanou samozřejmě zádrhely, Lara Jean musí kupu věcí vyřešit. A na konci knihy možná také pocítíte lehkou nostalgickou náladu – ne kvůli tomu, že Lara Jean jde na vysokou, ale spíš proto, že tenhle svět s milostnými dopisy je u konce. Už teď se těším na další knihy Jenny Hanové a taky na to, až se jí v říjnu na Humbooku osobně zeptám, co chystá dál. Navždy s láskou Lara Jean vychází už na konci srpna :)

Po dočtení Lařina příběhu jsem začala s Krverůží od A. G. Howardové – další humbookové autorky. A byl to skok z růžového mráčku cukrové vaty do temných sklepení plných fantomů. Ale zase jsem tím vyrovnala hladinu cukru. Už se nemůžu dočkat, až se obě autorky setkají u nás v Praze. Myslím, že to bude zábava, protože jejich styl je naprosto odlišný.

Užívejte tepla a čtěte!

Bára

VÍKENDOVKA: Kterou ze sester Songovek (nebo jinou postavu ze série Všem klukům, které jsem milovala) máte nejradši a proč?

Další články v sekci blog

Komentáře

CooBoo News

HumbookFest se blíží!

V sobotu 7. října proběhne v pražské MeetFactory druhý ročník literárního festivalu Humbookfest, na kterém se …

OKO ZA OKO - trailer

Už jste četli Oko za oko? Ještě ne? A zajímá vás, o čem tato kniha je? Tak si pusťte trailer, který jsme k této knize ne …

Blog

V zajetí Královy klece

V zajetí Královy klece

Poslední týden byl pro mě osobně docela náročný. Zaprvé proto, že jsem v redakci (a vlastně skoro i v celé firmě) sám. Nejspíš snadno uhodnete důvod – většina kolegů odjela na knižní veletrh do Frankfurtu. Já sám jsem zde zůstal hájit naši pevnost. A první den to bylo docela příjemné. Nikdo nikde, člověk toho spoustu udělá, produktivita strmě roste. Druhý den už jsem rád za kolegyni, která cosi kopíruje na chodbě. Třetí den jsem se pokoušel navázat rozhovor s jakýmsi chlapíkem, který přišel opravit světlo. Začal jsem zvolna počasím, vzal to přes práci, smykem se otřel o politiku, přibližně po 40 minutách se dostal ke smyslu vesmíru, a jelikož pán byl skvělý společník, protože pilně naslouchal a vždy jen něco zamumlal, přibližně po hodině jsem se dostal i k líčení svých přání a snů do budoucna. Když mi konečně došlo, že bych se ho měl na něco zeptat i já a pustit ho ke slovu, pán se na mě podíval a pak řekl, že neumí česky, že je z Ukrajiny. No a poslední den jsem začal zastavovat náhodné kolemjdoucí na ulici a zval jsem je do kanceláře, kde se mnou můžou strávit den. Většina mlčky a rychle odešla, starší paní na mě zavolala policii, že ji prý obtěžuji (alespoň to jsem zaslechl, než jsem utekl za nejbližší roh). Ale pak se objevil jeden moc milý pán, který se na mě soucitně podíval a zeptal se mě, jestli nepracuji jako literární redaktor. Když jsem mu to potvrdil, usmál se a jen řekl: „To nic, to bude gut.“ (Asi se inspiroval v přiloženém videu, hlavně na konci).

Nejčtenější knihy

 
  • Průměr 5.0/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
  • Průměr 3.1/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN